Většinový obyvatel Milovic z pohledu developera ver. ÚP 2013

V bouřlivých debatách kolem schvalování konceptu nového územního plánu Milovic po roce 2013 se mele páté přes deváté. Abysme nestranili jen odpůrcům velkorysého rozšiřování města, podívejme se, jak se jeví běžný většinový obyvatel Milovic pod sociologickým drobnohledem – avšak z pohledu developera, který to s námi se všemi myslí dobře (a jemu přející části radnice). Tedy ten, který bude v nově vyčleněných velkorysých plochách stavět. Ponechme teď stranou, že zastupitelstvo zatím koncepci Nových Milovic 22. dubna neschválilo.

Takový běžný Milovičák obývá zhruba 80 % všech milovických bytů (obýval by jich více, ale zbylých 20 % je prázdných a v nabídkách realitek či v exekuci). Je mu mezi třiceti až čtyřiceti lety. Výměra jeho vícepokojové, nevlhnoucí, kvalitně zateplené, hlukově skvěle odizolované nemovitosti bez sádrokartonových příček (vše parádně vyzděno) se pohybuje kolem 85 metrů čtverečních. Do fondu oprav svého SVJ platí zbytečně vysoké částky (kolem 30 Kč/m), ale v novostavbě se přece nemusí nic řešit. Žije v harmonické, dobře zajištěné, zcela bezproblémové domácnosti s partnerkou či manželkou a pokud nemá i druhé dítě, pak jej co nevidět čeká. Možná už zítra. Průměrnou českou hypotéku na 25 let ve výši 10 124 Kč splatil již za tři roky, takže ojetý focus tdci vyměnil na přelomu let 2010–11 za nové audi A6 tdi avant placené přes Audi Finance ČR. Aby se žena nemusela trmácet s caparty do jedné z mnoha škol či školek pěšky, daroval ji k vánocům (mimo únorové rodinné dovolené na Srí Lance, prsou velikosti D a tradiční kabelky Luis Vuitton) ještě kiu ceed kombi. Někdy ji však škodolibě to auto bere, když jede hrát golf, protože jeho spoluhráč, soused z ulice a kolega z firemního top managementu mu kdysi v audi po sérii jamesonů poblil luxusní koberečky.

Starší dítě této průměrné milovické dvojice též chodí na golf, protože to už v mateřské školce Sluníčko nabízeli vedle tenisu a póla v základní ceně. Dítě si s oběma rodiči povídá ráno anglicky, odpoledne německy a večer může česky, pokud neudělá chybu v úkolu z francouzštiny. Zaroveň má dovoleno večeřet s rodiči suši, zajídat jej bonbóny toffifé a otírat si prsty do hermelínového pláště Hugo Boss. Ačkoliv se rodiče jmenují třeba Miroslav a Radka, potomci se nemohou jmenovat nijak šedě a bezvýznamně, takže milovické učitelky napomínají Maju Ellen či Olivera. Max nebo Sofie Carla se narodí hned zítra, pokud náhodou už dnes panovačně netlučou hračkou do zvukotěsné podlahy. (Já sám čekám v srpnu Agamemnóna, můj prvorozený Tristan Lars chodí na PORG, k vánocům dostane malý range rover a celá naše ideální rodina vypadá jak ta z reklamy na stavební spoření [švýcarská verze], ale trochu s přesahem do spotu na metaxu.)

Pochopitelně je takto velké rodině jejich stávající, suchý, útulný, do budoucna velmi dobře prodejný byt na Spojovací malý, takže rezervní peřiny a několik desítek kilo kaviáru výhodně nakoupeného v akci v Penny musí skladovat ve starém méganu po dědečkovi. Ten stojí zaparkovaný na odstavném parkovišti na Topolové (starý mégane s kaviárem a peřinami, ne dědeček). A zde jsme u hlavního problému dynamicky se rozvíjejících Milovic: stovky těchto ekonomicky silných domácností s nadprůměrnými příjmy a třemi automobily, zcela nezatížené hypotékami a spotřebitelskými úvěry (pouze audi je na splátky) potřebují nutně nový životní prostor na východě. Tedy na východ od města. Tyto rodiny – včetně té mé – již několik let disponují velkými, stále se zvětšujícími obnosy na bankovních účtech. Stavba rodinného domu je tedy pro 80 % všech současných Milovičáků už několik let aktuálním tématem a příhodnou investicí. Navrhovaných 60 hektarů satelitu Nové Milovice (tedy pouhých 600 000 metrů čtverečních) pro nový územní plán mohlo tento nedostatek alespoň částečně nejméně na pět let vyřešit. Průzkum mezi občany zadaný radnicí došel přesně k těmto závěrům. Mimo jiné odhalil, že obvyklá požadovaná dispozice nového domu je 1752 metrů čtverečních pozemku, 233 metrů podlahové plochy, dvojgaráž, přístřešek pro menší jachtu a dostatečný výběh pro yorkshirského teriéra… Jak je vidět z obsáhlého průzkumu, solventních lidí s touhou po rodinném domě a vysokou úvěrschopností je v Milovicích minimálně 9137. (Všichni jsou zde přihlášeni k trvalému pobytu, takže mimo jiné mají morální nárok trousit po městě kilogramy odpadků.) Tyto údaje vám potvrdí na podatelně MěÚ či v pizzerii Pat a Mat.

A nyní již máte dostatek indicií, abyste věděli, jestli sedím za psacím strojem a kouřím anglickou jalovcovou dýmku nebo prostě hulím trávu. Teď mě však, prosím, omluvte. Zatímco jsem si loni dodělával MBA, nepovedlo se mi složit kapitánské zkoušky na jachtu, takže mám co dohánět. Většina sousedů na Kaštanové a Rakouské, dokonce i manažeři z Topolové (až na těch pár v insolvenci), se mi kvůli tomu směje. Na špinavém zadním skle mého jaguaru někdo dokonce prstem napsal „lúzr“. S čárkovaným u – chápete to?

Mgr. Njorl Coopers-Anderson, MBA.

(Dřív jsem se jmenoval ing. František Matoušek, ale kluci u nás v bance mi na firemním team-buildingu vrcholových manžerů řekli, že je to blbý. A měli pravdu – excelová tabulka nebo powerpointová prezentace uvedená tak idiotským jménem nemůže mít v očích kolegů z nadnárodních korporací žádnou váhu.)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Cimrman

Kam jinam?

Mladí ochránci přírody