Rozhovor s kandidátem 2014

Rozhovor s typickým a univerzálním kandidátem komunálních voleb 2014. S Mgr. Bivojem Kňourem, PhD., kandidátem občanského hnutí „Jistě, slíbím cokoliv“, jsme se měli sejít v útulné milovcké kavárně. Ale protože tu už žádná není, sešli jsme se v neméně útulné herně. Ještě cestou na schůzku jsem mu volala, jestli se setkáme skutečně tam, a on mi to povrdil: „Jasně, přijď, už tu sedím od dvou, zrovna si dávám třetí pivo.“ Po vstupu do herny jsem nejdříve pro přítmí a hustý kouř nemohla Mgr. Kňoura vůbec najít, ale blikající světýlka automatů mi nakonec ukázala cestu.

Jste v Milovicích starousedlík? kandidat
Do Milovic jsem se přestěhoval s rodinou v roce 2002. Zaujala nás možnost žít v autentické replice městečka Pripjať jen kousek za Prahou – a to bez nebezpečí radioaktivního ozáření. Vegetace romanticky pohlcovala rozládající se budovy jako na plátnech Caspara Davida Friedricha a tajně jsme doufali, že tu po Sovětech zbyly i zásoby zbraní a munice. Jsem totiž amatérský minohledač.

Co vás přimělo ke vstupu do komunální politiky?
Hodně jsem pracoval, spoustu času jsem strávil dojížděním do Prahy. Manželka se na mateřské nudila. Nadávala, že jsem pořád pryč kvůli těm blbým prachům, našla si milence. Pak druhého. Oba byli nezaměstnaní. Po nějaké době jsem se tedy rozvedl a třikrát přestěhoval, jeden byt byl vlhčí než druhý. No a protože mám teď po rozvodu díky střídavé péči spoustu volného času, dal jsem se na komunální politku a občasné vysedávání v herně. Podotýkám, že na vysedávání v herně jsem se dal ještě v době, kdy nemělo mezi voliči tak vysoké preference.

Jste tedy takový typický Milovičák?
Ano, jen neberu drogy, nevlastním jorkšíra a zatím na sobě nemám ani jednu exekuci.

Řekněte, co se vám v Milovicích nelíbí, co byste změnil, co tu potřebujeme?
Milovice jsou moderní mladé město krásně rozptýlené v zeleni. Žije tu multi-kulti komunita s vyváženým zastoupením různých etnik, to je skvělé. Všichni se tak můžeme vzájemně obohacovat. Třeba my se od protistrany obohatíme kulturně, naučíme se sdružovat u ohně v přírodě a bavit se dlouho do noci, místo tupého vysedávaní u televize v paneláku. Neformálnější přístup k práci by nám taky jen prospěl. Tolik ten svůj job nežrat. No a druhá strana se třeba zase může obohacovat materiálně, to je dobrá vyváženost. Mimo multikulturní pestrosti tu pak máme i pestrost společenskou, není to tu ghetto jako v satelitním městečku za Prahou. Lidé se tu potkávají na ulici, nedávno vzniklo nové komunitní centum před krámkem jednoho vietnamského obchodníka vedle drogerie. Tam se potkává každý s každým, když si jde pro pečivo, máslo, nebo levný akohol. Vaše nové audi vám tam parkovišti odře sociálně slabý řidič starého favoritu a vy se aspoň hned dokážete vcítit do jeho těžké situace, společenské bariéry padají. Neosočíte se na něj, on vám jako odškodné nabídne nějaké hulení nebo perníček, a komunita obyvatel je hned soudržnější.

A co vám v Milovicích chybí?
Chybí toho moc. Třeba menší atomová elektrárna, metro do Mladé Boleslavi, zoo se safari nebo letadlová loď. Taky jsem pro stavbu jednoho až dvou plaveckých bazénů. Kdo pak bude platit provoz mi je jedno, to už vyjde na další zastupitelstva. Námořní přístav by také pomohl se zaměstnaností místních. V safari by se na pozici rangerů uplatnila spousta místních afro-američanů, kteří jsou teď nuceni dojíždět za prací do Prahy.

Řekl jste námořní přístav?
Jistě, když chcete letadlovou loď, nemůžete si ji dát jen tak na dvorek, chce to pořádný námořní přístav. Aspoň jako Murmansk. Už jsem vstoupil v jednání s ruskými investory, kteří by se sem po letech rádi vrátili, pomohli by nám s tím. Od Nymburka po Olomouc plánují asi 15 km široké moře (pracovní název Gradubickoje ózero). Máme taky návrh architektonické dominanty nového města i přístavu, třicetimetrovou sochu Pobědy. Nedávno se tu za mnou v herně na delší jednání zastavil prezident Miloš Zeman se svou kremelskou suitou a byl také pro. Ukazoval mi plány námořního kanálu mezi Černým a Baltským mořem, který hodlá vybudovat asi dva kilometry na jih od posledního paneláku v Braniborské. Budeme tu mít výhled jako v Panamě, jen musíme vyadit dost palem.

To zní velice odvážně!
Ano, člověk tu musí být odvážný, musí mít vize a v Milovicích i legálně drženou zbraň. Zejména když jde za tmy na první ranní vlak nebo už má dost a vrací se z herny domů. (V případě zvolení budu prosazovat revolver pro každé školní dítě.) Pokud bych neměl vizi, nikdy bych do politiky nešel. (V tuto chvíli pan Kňour silně mává rukama a rozhání cigaretový kouř, protože na sebe přestáváme vidět.)

Jak byste řešil problém s parkováním?
Ten se přece vyřeší sám. Životní úroveň lidí upadá, je jen logické, že si brzo nebudou moct dovolit provozovat auto. Tím se nám vyčistí silnice i parkoviště. A z parkovišť pak uděláme hřiště nebo skate-parky.

Hodně se mluví o nepřátelském přístupu úředníků ze Správy majetku města k občanům.
To jsou povídačky. Podívejte se, on tam furt někdo chodí a otravuje s každou hloupostí. Tady je suchý strom k pokácení, tady zase chybí strom, tady neodtíká kanál, tady je propadlý chodník. Já nejsem typ člověka, který když se mu něco nelíbí, tak sedí v koutě a nic nedělá. Já se jdu radši posadit tady do Manga a tam všechny rád vyslechnu a poradím: „Když se ti to nelíbí, jdi a oprav to, zasaď strom, vyčisti kanál, zadělej díru. K tomu žádného úředníka nepotřebuješ. Sám víš, jak dlouho jim všechno trvá.“ Oni to ale ti úředníci taky nemají lehké. Doma je můžou trápit dospívající děti, zlá žena, kvůli hlučnému sousedovi se špatně vyspali. Nedívejme se na ně černobíle, buďme k nim tolerantní.

Co říkáte tomu, že letos jde do voleb 14 uskupení?
Tak podívejte se, paní redaktorko, každý vidí, jak dokázala předchozí osazenstva radnice hospodařit. Stále je však ještě možné si něco pro sebe rozebrat, byť na poslední chvíli, tak do toho jdou. Slibuju, že v případě vítězství se nebudu chovat jinak.

A jak se dívate na stávající návrh územního plánu?
Zatím to vidím skepticky. Po volbách se ukáže, kde budu mít já a moje zájmová skupina svá želízka v ohni. Třeba Nové Milovice. Nemůžu je teď prosazovat tam, kde by to bylo nejlogičtější. Budou tam, kde se mi to po volbách bude hodit.

To je pragmatický přístup. Ale obecně – nepovažujete vaše vize za poněkud nereálné? Třeba ta letadlová loď?
Tak podívejte se, paní redaktorko, co třeba slibují socialisté nebo komunisté? Vám to přijde reálné?

Kde vidíte Milovice za 5–10 let?
To záleží. Jsem optimista a věřím, že lidi se zase na volby vykašlou, takže nám na radnici zbydou více méně ti stejní lidé, které bych mohl já vhodně doplnit. I když mám vize, nechci nikomu slibovat nemožné, aby nebyl za 4 roky zase jako vždycky zklamaný. Mám jen vize, nic neslibuji. Ale doufám, že do pěti let tu budeme mít aspoň komunitní centrum Anonymních alkoholiků a personálně dobře zajištěnou pobočku Drop In. Mluvil jsem o tom s Pavlem Bémem, nabídl se, že by je vedl a sehnal by i dotace z EU.

V tuto chvíli se na vedlejší barové židli probouzí postava silně barokních tvarů. Ano, je to všemi oblíbená místní vypravěčka paní Bečková. A protože si s námi chce povídat, končím se zápisky a děkuji panu Kňourovi za podnětný rozhovor!

Adéla Knajpová

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Cimrman

Kam jinam?

Mladí ochránci přírody