Nejdelší pražský most aneb jako ve středověku

Několik postřehů po cca jednom roce stráveném v práci.

V dnešní době bývá zvykem žít na sociální podpoře, ale přesto zůstává nemalé procento lidí, kteří se živí prací. Patřím k tomu nemalému procentu a proto jsem v září 1999 po ukončení školy šel hledat práci. Nebylo to nijak složité a tak jsem stanul na postu geodeta Staveb mostů Praha. Hned ze začátku jsem začal působit na stavbě SOKP 2055, neboli sdružení okruh kolem Prahy, most v Ruzyni. Jde o nejdelší pražský most a do provozu by měl být uveden v druhé polovině roku 2001. Žijeme v době převratného technického rozvoje. Množství informací astronomicky roste, všechno je rychlejší, menší, výkonější, „ekologičtější“, produktivnější apod. Zvláště to platí pro obor informačních technologií kde není v silách člověka sledovat, byť minimálně, rozvoj. Člověk by si řekl: „Technologie pronikají do všech oborů, stavby mostů zajisté také pokročily v technologii kupředu.“

Když to vidí člověk z blízka zjistí, že tomu je tak jen z malé části. Nové technologie pronikají do kanceláří, teplých, vyhřátých, měkkými židlemi vybavených komůrek kde sedí jeden expert vedle druhého a myslí si že sežrali všechnu moudrost. Všichni jezdí do práce autem a stěžují si na to jak prší, že ani z domova do auta nelze doběhnout suchý. Kanceláře jsou nabité kopírkami, přípojkami na Internet, barevnými tiskárnami, mikrovlnými troubami, rychlovarnými konvicemi, počítači a běda jak si neočistíte boty o rohožku. Jednou za týden se v jedné větší komůrce slezou kvanta takovýchto expertů (investoři, projektanti, techničtí přípraváři, ředitelé, náměstci, kontrolóři technické části, kontrolóři provozní části) a začne porada. Řeší se převážně v kolik bude kafe a co bude k jídlu a zbyde-li čas dojde i na věci týkající se stavby. Zásadou je řešit vše tak aby nevznikaly žádné problémy a pokud vzniknout tak je nejlépe někam uklidit. Tomuto setkání se říká „kontrolní den“ a pozná se to dle počtu zaparkovaných aut. Tyto lidi lze z dálky poznat dle toho, že u ucha mají mobilní telefon. Hlavním problémem dnešních stavbyvedoucích je jak rychle nám jde Internet a jak se plní termíny. Termín je svátost nade vše a i kdyby se mělo všechno posrat termín se prostě dodrží. Dnes se také stavbyvedoucím říká vedoucí projektu a každý má logicky svého zástupce. Neříkám, že výše citovaní lidé jsou úplně nahovno, ale občas by se mohli nad svým jednáním zamyslet.

Pak existuje druhá strana mince a tou je vlastní stavba. Zde venku na mrazu, dešti, větru, slunci jsou ti, kteří tu stavbu opravdu staví. Občas sem zavítá někdo z již citované skupiny a to je teprve ono, když začne všem radit, že tyhle prkna jsou moc úzký a že to esteticky nevypadá hezky a musejí se tam dát ty širší. Je-li zima nenastává situace, že někdo z kanceláře vyleze ven moc často, ale jak vysvitne slunko, hned je jich všude jako much a to pak člověk vidí zacházení s lidmi jako ve středověku. Víkendy nevíkendy budete dělat pořád jinak to nestihneme. Tma nevadí dáme sem světla a začneme dělat noční směny. U těchto lidí nejde zvyšovat produktivita práce jak se o ní celorepublikově mluví. Kdo byl někdy třeba v Německu tak ví, že tohle se tam stát nemůže. Tam si to šéfové ani nedovolí přijít za lidma aby šli do práce o víkendu. Když chtějí dělat o víkendu jsou za českými lidmi, kteří tam dělají, protože ti rádi půjdou.

Další věcí je vybavení se kterým se staví. Denně se na stavbě zatluče 10 kg hřebíků a nikdo není schopen zajistit pistoli na hřebíky. Když se potřebuje někdo dostat na pilíř tak jede na laně zavěšeném v háku jeřábu. Bednění na most se rovná do polohy kladivem, heverem a palicí. Ani na posun 10-ti tunového bednění není nikdo schopen sehnat hydraulický hever. „Oni to udělaj, Ukrajinci, musíme šetřit.“ Jo šetřit na chlebíčky pro kontrolní dny. Shrnuto, tento most se staví jak za krále klacka.

Z mého půlročního působení převážně na této stavbě lze zapsat několik zásad dle kterých se dnes staví:

  1. Musí se šetřit, ať to stojí co to stojí
  2. Termín je víc než člověk
  3. Všechno se musí kontrolovat, ale všechny vysledky musí být v normě. Běda jak bude někde chyba.
  4. Lidi nejsou problém, oni totiž bezproblémů můžou dělat 12 hodin denně, v létě v zimě, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce a stále jsou v pohodě.
  5. Projekt je přepych, frajeřina je stavět mosty dle oka stavbyvedoucího.
  6. Základním komunikačním prostředkem je mobil.
  7. Myslet do budoucna je blbost. Všechno se bude řešit až na to dojde.
  8. Všechno nasrat do bahna.
  9. Je zakázáno hlásit důležité změnz lidem, kteří by je mohli potřebovat.

Příklady z výše uvedené stavby

ad 5) Projektové kanceláře zasílají výsledné verze projektů až po ukončení stavby. Staví se dle pracovních verzí. Občas si projektant změní polohu nějakého pilíře a zapomene to sdělit stavbě. Výkresy na tvar mostu nesouhlasí s výkresy na tvar armatury (železa).

ad 7) Od počátku betonování vršku mostu (mostní konstrukce) bylo známo, že bednění je špatně vyrobené a že v dalších postupech bude problém jej srovnat do projektové polohy. Přesto se nepředělalo, jelikož termín nás tlačí. Pak se všichni experti diví, že spotřebují do jednoho taktu o 20 kubíků betonu více.

ad 8) Všude se všechno dává do bahna jelikož štěrk je přeci tak drahej. Auta zapadají do bahna po nápravu. Bez holin se nedá chodit od října do května. Všechno je špinavý a poté se to složitě čistí.

Něco na závěr…

Možná se to někomu zdá přehnané co se tady píše. Není tomu tak, zažívám to na vlastní kůži skoro každý den. Mám na tyto věci jistý nadhled jelikož zastávám fci geodeta a ten nespadá pod stavbu, tedy nikdo si na něj moc nevyskakuje protože když to zbalí a půjde domu tak se můžou třeba rozkrájet. Geodet má ovšem tu nevýhodu, že jakmile je něco špatně tak zato automaticky může on a je všeobecná snaha to na něj shodit.

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Cimrman

Kam jinam?

Mladí ochránci přírody