Hit pro rok 2008 - cestování v retro-vlacích ČD

Hitem mezi boháči je bezpochyby retrodesign. Samozřejmě je žádoucí utrácet prachy za všechno, co je hitec, uptodate, stylish a dostatečně posh, ale takové krámy si může pořídit každý rychlokvasný zbohatlický idiot. Zato pořídit si tu správnou a drahou „retro záležitost“ je projevem vynikajícího vkusu a všeobecného přehledu v oblasti průmyslově vyráběných věcí (či nezdravé adorace časopisu Dolce Vita), které kdysi všechny s přehlíživou samozřejmostí nudily uživatele k smrti, ale dnes jich je tak zoufale málo, že jsou prostě v určité společenské skupině in. Taková lampička od tiffaniho, nějaká secesní kravinka, která před sto lety stála pět krejcarů nebo třeba VW brouk z půlky 60. let po kompletní renovaci můžou dnes být k nezaplacení.

Ačkoliv se neřadím mezi Kellnery ani tu bezstarostně skeptickou vyšší střední, užívám si svou dávku retra několikrát denně. A za pár korun. Pantografové soupravy Českých drah, které francouzští turisté považují za karikaturu TGV, mi je dopřávají. Zejména ty původní bez necitlivých renovačních zásahů a vyměněných stahovacích oken (za okna s miniventilací). Denně jsem ohromován souladným modrým laděním interéru – tmavěmodrých pogumovaných sedaček a světlemodrých stěn vagónů. Zárubně posuvných dveří z pravého dřeva úžasně doplňují pravý umakart, to najdete jedině na palubní desce posledního rollsu silver seraph (pravé dřevo, ne umakart)! Uchvacují mne oblá sexy madla z leštěného chromu tamtéž či devadesátistupňový náklon zádové části sedačky. Nefunkční krása z doby, kdy slovo ergonomie patrně soudruzi považovali za bakteriologické onemocnění určené k plošnému vymýcení socialismu nebo něco horšího. Dobový podvozek s cestujícími nepravidelně a mocně hází, otázku vzbuzuje vyšší počet ženských cestujících ve vyvýšených podlažích vagónů, kde je toto pohazování ještě intenzivnější. Zážitek jak na horské dráze v Disneylandu nebo předsmrtná projížďka s Jamesem Deanem po Route 66 v jeho porsche v roce 1955. Takový tvrdý charakter cestování přináší spoustu výhod – někteří lidé se příjemně vzruší a ti ostatní nemusejí utrácet za něco ke čtení, protože to je větší část cesty stejně nemožné. A co teprve jízdy před rozedněním nebo po setmění!

Zasněné pohledy přes autenticky poškrábaná zažloutlá okna ve vás vyvolají přesvědčivý pocit, že jste se octli uprostřed scény z románu Jacka Kerouaka nebo v nějaké cool písničce Toma Waitse! I´ve seen it all through the yellow window of the evening train… Úplná Amerika! Světla zhasínají na delší či kratší dobu po decentním upozornění a člověk může konečně něžně hladit tu hezkou brýlatou blondýnku z Čelákovic po stehně, a pak se vymlouvat, že si tam ve tmě odložil časopis. Uf, tma je výzva! Samozřejmě nemůžu zapomenout na stahovací okna, která automaticky sjíždějí dolů a větrají nechutně přetopený vlak. Má to však i svou nevýhodu – slečny si na sebe ihned berou další vrstvy oblečení. To pak ve svém následku kazí terapeutický účinek, kterým je civění mužů do dekoltů těchto cestujích krasavic. A to vědci v Uppsale prokázali, že podobné pohledy prodlužují život! I ten největší škarohlíd a kverulant, který dočetl až sem, už chápe, že ČD nám sprostým cestujícím poskytují služby, za které lidé z jiného social-levelu platí nemalé částky. Je tedy jen logické a spravedlivé, že i v letošním roce se dočkáme zdražení tohoto skvělého servisu. Pořád to pro nás ale bude dramaticky levnější, než je pro Kellnera koupě hustě retro devětsetjedenáctky z roku 1965.

Tento brilantní text je pochopitelně také produktem pravidelných cest retropantografem, kdy mi otřesy znemožnily četbu a naopak probudily mou jinak otupělou představivost. K dovršení všeho se mi ještě zdál neuvěřitelný sen. Z Lysé nad Labem do Milovic jel zbrusu nový motorový vlak, takový ten čistý, voňavý žluto-oranžovo-zelený regio-zázrak. V Milovické gubernii z něj vystoupila početná vládní delegace, uviděla rozestavěný Plus a hlavní vládní kápo řekl: „Ej, mají se tu ale ti lidé dobře. Nový vlak, nový obchod, za měsíc i nový rok. Sem už žádné peníze vláda cpát nemusí.“ Všichni pak naskákali do přistavených audin a odjeli lyžovat.

Robert Gorc z Gorců, vilný padouch a milovník opery

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Cimrman

Kam jinam?

Mladí ochránci přírody