BERUNA WEB

Novinky pro OSVČ v roce 2012

Sun, 01 Jan 2012 11:15:00 +0100

Rok se s rokem sešel a nebyla by to pořádná sranda, kdyby se neměnila celá řada věcí v oblasti daní a zákonných pojištění. Ve srovnání s nedávno schválenou daňovou reformou co má platit někdy od let 2013,14 či 15, není změn mnoho.

Změna výše záloh

minimální záloha na zdravotní pojištění se zvedá na 1 697 Kč (13,5 % z 12568,50 Kč což je 50% průměrné mzdy) – záloha musí být poprvé odvedena již v lednu 2012 (tj. do 8.2.2012), maximální záloha 20 361 Kč (stanoveno z 72násobku průměrné mzdy) – maximální záloha se však odvádí až po podání přehledu za rok 2011, ne od ledna
minimální záloha na sociální pojištění činí 1 807 Kč (29,2 % z vyměřovacího základu) a platí se do měsíce který předchází měsíci ve kterém podáte přehled za rok 2011 – poté musí být zvýšena na hodnotu 1 836 Kč (pokud vám z přehledu vyjde nižší máte smůlu, platit se musí tato minimální hodnota), maximální záloha pak oproti roku 2011 výrazně klesla na 29 360 Kč což souvisí se snížením maximálního vyměřovacího základu – zálohy na sociální pojištění jsou splatné mezi 1 a 20 dnem následujícího měsíce
pro OSVČ s vedlejší činností jsou minimální zálohy před podáním přehledu 723 Kč a po podání 735 Kč

Ve zdravotním pojištění došlo k nápravě menší nelogičnosti a to, že doplatek se musel poslat 8 dnů od podání daňového přiznání, kdežto výkaz se podával do měsíce. Od roku 2012 se doplatek musí zaplatit do 8 dnů po podání přehledu. Další příjemnou zprávou je, že pokud žádáte o snížení záloh, museli jste tuto žádost posílat každé 3 měsíce znovu, nyní se požádá jednou a snížení platí do podání dalšího přehledu, stejně tak jako při snižování záloh na sociální pojištění. Neplatiče nepotěší, že se prodloužila lhůta na vymáhání pohledávek ze zdravotního pojištění z 5 na 10 let (platí ovšem i pro vratky přeplatků).

Kouzlení se sociálním pojištěním

Pokud to někomu přijde moc jednoduché, může si vyměřovací základ na sociální pojištění zvolit sám. Stačí jen respektovat, že základ nemůže být nižší než 50% daňového základu za předchozí rok a nižší než minimální vyměřovací základ (pro rok 2011 je to částka 71 136 Kč pro hlavní činnost a 28 452 Kč pro vedlejší činnost). Pokud toto splníte, pak si můžete na kařdý měsíc určit jinou zálohu .

Máme hlavní nebo vedlejší činnost?

Vaše činnost se považuje za hlavní pokud úřadu nedokážete, že je vaše činnost vedlejší. Podmínky pro vedlejší činnost:

nezaopatřené dítě do věku 26 let, pokud studujete
současně s podnikáním máte zaměstnání v rámci kterého je za vás placeno nemocenské pojištění
důchodce nebo nárok na invalidní důchod
každý s nárokem na rodičovský příspěvek, mateřskou či nemocenskou z důvodu těhotenství
výkon vojenské či civilní služby mimo vojáky z povolání

Nemocenské pojištění

Nemocenské pojištění je dobrovolné. Pokud patříte k té menšině v rámci OSVČ, která si jej platí pak vězte, že nemůžete být považovány za osoby s vedlejší činností – platbou nemocenské se automaticky přesouváte na hlavní činnost i kdyby jste splňovali všechny kritéria vedlejší činnosti.
Částka nemocenského pojištění vychází ze stejného základu který máte stanoven na sociální pojištění a sazba činí 2,3%. Minimální pojistné činí od ledna 2012, 115 Kč měsíčně. Pojistné se platí mezi 1. a 20. dnem následujícího měsíce. A čemu vám to vlastně je? Od 22. dne pracovní neschopnosti vám náleží nemocenská dávka (pokud jste pojištěni aspoň 3 měsíce) a pak je pojistné dobré pro nastávající matky, neboť díky němu mají nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství. OSVČ nemá nárok na ošetřovné i přesto že si nemocenské pojištění platí.
Když už máme nárok na výplatu dávky kolik dostaneme? Minimální částka za den je 89 Kč, maximální 881 Kč. Při výpočtu se využívají 3 redukční hranice. Základ pro výpočet tvoří denní vyměřovací základ, což je vaše měsíční platba, dělená procenty, násobená počtem měsíců a dělená počtem dnů . Pokud platíte měsíčně nemocenskou 666 Kč, pak to je (666/0.023*12/365) = 952 Kč.
Tento základ se pak prožene přes 3 redukční hranice – první z nich je na metě 838 Kč a z této částky získáte 90 procent. Druhá je u 1257 Kč z toho máme 60% a třetí je 2514 Kč a z toho dostaneme 30%. Při našem denním základu 952 Kč, činí dávka 823 Kč denně. Ještě že na tyto výpočty existují kalkulačky.

Co na to daně?

Tiskem sice proběhlo, prezident Klaus podepsal daňovou reformu, ale té se zatím bát nemusíte. Pro rok 2012 se v oblasti daní neudálo moc změn – pokud samozřejmě nepočítáme zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 procent. Jen pro upřesnění – daňové přiznání, které máte podat do konce března 2012 za rok 2011, se řídí daněmi na rok 2011 (čtěte zde). Níže uvedené daňové změny jsou platné až pro daně za rok 2012.

základní sleva na poplatníka se vrací na částku 24 840 Kč – povodňovou stokorunu už státu dávat nebudeme
sleva na vyživované dítě se zvyšuje měsíčně o 150 Kč a za ro činí 13 404 Kč
ostatní slevy zůstávají beze změn

Výdaje lze uplatnit buď klasickým součtem nákladů nebo procentuálně dle typu živnosti. Hodnoty se nezměnily. Zemědělci a řemeslné živnosti 80%, ostatní živnosti 60%, podnikání dle zvláštních předpisů, nezávislá povolání, znalci, tlumočníci, … 40% a pronájmy 30%.

Máte-li stavební spoření budou vám za rok 2012 zdaněny úroky. Změny proběhly také v daních z nemovitosti a darovacích.

Slevy na dani

Následující položky si může poplatník odečíst od vypočtené daně.

sleva na poplatníka (tedy na každého plátce daně i na starobního důchodce) – 24 840 Kč
za každé dítě žijící v domácnosti (nezletí a nebo studující do 26 let) – 13 404 Kč (pokud je ZTP pak 23 208 Kč)
manžel či manželka s přijmy nižšími než 68t Kč ročně – 24 840 Kč (pokud je ZTP pak 49 680 Kč)
student do 26 let (doktorand do 28 let) – 4 020 Kč
invalidní důchodci – I. a II. stupeň 2 520 Kč, III.stupeň 5 040 Kč, ZTP/P 16 140 Kč

Pokud např. nestudujeme celý rok uplatní příslušný počet „dvanáctin“ dle skutečných měsíců.

Odpočítatelné položky (údaje k 1.1.2012)

Následující částky se odečítají z daňového základu, před výpočtem daně.

dary v max. výši 10% ze základu daně (minimálně 1 000 Kč) – odběr krve je oceněn částkou 2 000 Kč jako hodnota daru
úroky z hypotečních úvěrů v max. výši 300 000 Kč za domácnost
zaplacené penzijní pojištění max. 12 000 Kč snížené o 6 000 Kč (tedy 6–18t)
zaplacené životní pojištění max. 12 000 Kč
členské příspěvky odborům do 3 000 Kč
daňová ztráta vzniklá v přešlých 5 letech
náklady na další vzdělávání do výše 10 000 Kč (u zdravotně postižených až do 15 000 Kč) – dle zákona 179/2006 Sb.

Pokud se po výpočtu daní dostanete do mínusu, tzn. že by vám stát měl vracet, pak se tomu říká daňový bonus. Vrací se však pouze částka slevy na vyživované dítě. Více o bonusu zde.

Pokud hledáte aktuální daňové tiskopisy, zde je kompletní seznam a formuláře v PDF formátu. Aby člověk nezapomněl co po něm stát požaduje, existuje daňový kalendář, kde je vše sepsáno.
A ještě jeden užitečný odkaz – využijte při podávání daňových formulářů elektronickou cestu, je to jednoduché, pohodlné a především vám to pomůže odhalit chyby. Pokud nevlastníte elektronický podpis nevadí, vyplněné formuláře si exportujte do PDF, vytiskněte a zašlete poštou nebo je lze poslat datovou schránkou.

Dohody o provedení práce

Výhodná forma jak někoho zaměstnat s relativně minimem byrokratického aparátu a výrazným ušetření za pojistné, neboť to se z dohod o provedení práce do konce roku 2011 neplatilo. Od 2012 je však situace jiná. Dohodu lze nově sjednat až na 300 hodin ročně (dříve 150), ale z dohod nad 10 000 Kč je již nutné platit zdravotní a sociální pojištění, což jejich výhodu značně omezuje. Více info zde nebo zde.

Cestovní náhrady

Vyhláška č.429/2011 Sb stanovuje na rok 2012 následující ceny pro cestovní náhrady.

základní náhrada na 1 km – 3,70 Kč (1 Kč u jednostopých vozidel)
průměrná cena benzínu 95 oktanů – 34,90 Kč
průměrná cena motorové nafty – 34,70 Kč
stravné je ve výši 64–76 Kč pro cestu 5–12 hodin, 96–116 Kč pro cestu trvající 12–18 hodin a 151–181 Kč pro cestu delší 18 hodin

Zaměstnanci ve veřejném sektoru mají nárok na stravné viz rozpětí na předchozím řádku. Zaměstnanci v soukromé sféře musí dostat aspoň nižší hodnotu, horní mez není omezena.

Další drobnůstky

limit pro hotovostní platby byl již během roku 2011 snížen z původních 15 000 euro na 350 000 Kč
máte v rámci podnikání auto? nezapomeňte do konce ledna 2012 podat daňové přiznání k dani silniční za rok 2011 a do poloviny dubna zaplatit daň na rok 2012 (minimálně první splátku)
máte zaměstnance? pak si udělejte na pár večerů čas a prostudujte dobře, značně novelizovaný zákoník práce (nebo také jiný zdroj)

Pro hromadu informací z oboru podnikání doporučuji server JAKPODNIKAT.CZ.

Úpravy ve Windows 7

Mon, 12 Dec 2011 19:38:00 +0100

Po instalaci systému Windows 7 je pro běžnou práci dobré provést jisté změny. Některé vylepší výkon, některé bezpečnost a některé jsou jen příjemným zpěstřením. Každý má jiný názor na to co je dobré a co ne, níže uvedené informace nejsou zaručeným návodem či nejlepším možným řešením, jde zkrátka o souhrn toho co používám a co mne funguje.

Častým tématem mnoha internetových diskuzí je použití antivirového programu kdy na straně jedné jsou tvrdí zastánci použití nejlépe tří programů, které se navzájem duplují a na straně druhé nepoužívání žádné ochrany. Jsem zastáncem použití Microsoft Essentials, který sice dle testů není tím top, ale nejdůležitější antivir je mezi klávesnicí a židlí. Výhodou je zcela určitě vývoj přímo od autora systému a cena, která je zdarma.

Dalším programem o kterém je minimálně dobré vědět je TuneUp Utilities, což je věc, která dokáže vás počítač udržet dlouhá léta v dobré kondici, neboť pravidelně kontroluje stav systému a maže nepotřebné věci, zkrátka toho dokáže poměrně dost. Cena kolem 800 Kč. Každý rok vychází nová verze za cenu cca 500 Kč, ale upgrade není pro funkci programu nutný.

Body obnovy, které zajišťují systému schopnost vrátit se na daný stav mám standardně vypnuté. Systém si vytváří body obnovy před instalacemi programů nebo ovladačů a v případě problémů je možné se vrátit na předchozí stav. Sdílím názor, že instalace v 99% přípradů pád systému nezaviní a pokud se systém zaviruje, jsou nakaženy i body obnovy a jejich využití je nemožné. Stejně mám vypnut systém UAC – řízení uživatelských účtů, který považuji za zbytečné a neustále otravování ve stylu – Opravdu chcete spustit tento soubor? apod.

Máte nejnovější grafickou kartu a 8 GB RAM? Přesto není nutné mít zapnuté všechny grafické efekty, které Windows nabízí, člověk by se až divil jak to zpomaluje běžnou práci. Také spuštěné programy po startu významně zpomalují běh PC. Nejvíce je to poznat např. po instalaci nového notebooka, kde lze 80 procent dodávaných programů odinstalovat neboť jsou slušně řečeno k ničemu. Deaktivaci spouštěných programů po startu a těch co se aktuálně nepoužívají, komfortně řeší TuneUp Utilities.

Úpravy v registrech

Mírným poladěním registrů lze výrazně pozměnit vzhled a funkci celého systému, nebo jej klidně znefunkčnit Stačí z příkazové řádky (Win+R) spustit program regedit.exe a můžete směle začít.

odstranění šipek na ikonách zástupců – HKEY_CLASSES_ROOT \ lnkfile a piffile v těchto složkách smažte klíč s názvem IsShorcut
častější aktualizace systémového času – HKEY_LOCAL_MACHINE \ SYSTEM \ CurrentControlSet \ Services \ W32Time \ TimeProviders \ NtpClient – v položce SpecialPollInterval změňte hodnotu na požadovaný interval automatické synchronizace času – např. 86400 (1× denně)
vypnutí systémového zvuku (pípnutí) – nevypne nastavené zvukové schéma – HKEY_CURRENT_USER\Control Panel\Sound a v položce Beep zadejte hodnotu no
znemožnění vypnutí PC – HKEY_CURRENT_USER \ Software \ Microsoft \ Windows \ CurrentVersion \ Policies \ Explorer – vytvořte hodnotu NoClose typu DWORD a nastavte ji na hodnotu 1, opětovné povolení provedete smazáním vytvořené hodnoty nebo nastavením na 0

Změny v registrech se stanou platnými po restartu.

SSD disk

Pokud máte v PC SSD disk, pak je dobré provést pár nastavení, jelikož tyto disky nemaje mechanických částí, fungují odlišně od klasických HDD.

ještě před vlastní instalací systému zkontrolujte v BIOSu zda máte nastaven řadič v režimu AHCI – napomáhá čtení velkého možství menších souborů (více info zde)
SSD disky mají oproti klasickým jednu zásadní nevýhodu a ta spočívá v omezeném počtu zápisů – při běžném používání a cca 1/3 volného místa na disku to však stále znamená životnost minimálně 5 let, spíše 8–10 – více info zobrazí tato utilitka a zde příklad po cca ročním intenzivním využívání SSD disku na notebooku
pokud máte v PC i jiný disk než SSD pak je vhodné přesunout adresáře, kam se často zapisuje na jiný disk – jde zejména o uživatelský profil ve Windows a vlastní data. Dočasní soubory internetových pohlížečů lze také přesunout na jiný disk, ale dojde ke zpomalení – ideální je omezit vytváření těchto souborů na minimum, stejné je to se složkou Temp kam se ukládají dočasné soubory, přesunutím na jiný disk omezíte rychlost
stránkovací soubor – nepoužívám, standardně nastaven na nulovou velikost (4 GB RAM), pokud jej chcete využívat umístěte jej na jiný disk a nastavte ve windows jeho minimální a maximální velikost na stejnout hodnotu – nastavení souboru najdete zde (Ovládací panely / Systém / Upřesnit nastavení systému / Upřesnit / Nastavení / Výkon / Upřesnit / Změnit / Virtuální paměť)
vypněte indexování, SSD disk je dostatečně rychlý – Ovládací panely / Programy a funkce / Zapnout nebo vypnout funkce systému Windows" zde odškrknout Služba indexování
nepoužívejte hibernaci, režim spánku dostačuje – vypnutí hibernace provedete spuštěním powercfg –h off z konzole CMD (tu spustíte Win+R – cdm)
nepoužívat funkci SuperFetch – jde o službu která sleduje jaké programy nejčastěji spouštíte a přesouvá neustále data mezi diskem a pamětí – tedy věc úplně na nic – Windows 7 by měly při detekci SSD disku tuto funkci deaktivovat, zkontrolovat to lze v registrech - HKEY_LOCAL_MACHINE \ SYSTEM \ CurrentControlSet \ Control \ Session Manager \ Memory Management \ PrefetchParameters nastavit EnableSuperfetch a EnablePrefetcher na hodnotu hodnotu 0
vypnětě NTFS Last Access Stamp (čas posledního přístupu k souboru) – údaj používaný zejména funkcí SuperFetch, Windows 7 při SSD disku standardně vypínají – kontrola zde – HKEY_LOCAL_MACHINE \ SYSTEM \ CurrentControlSet \ Control \ FileSystem a hodnotu NtfsDisableLastAccessUpdate nastavit na 1

Deník dvouletého dítěte

Fri, 02 Dec 2011 17:58:00 +0100

Občas na pokraji rodičovských sil přemýšlím, jak by asi vypadal deník dvouletého děcka. Myslím, že asi takto:

6.13 Budím se. Super!!!
6.50 Lítám nahatej po bytě a chechtám se. Táta mě honí.
7.05 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl večer vynést.
7.10 Jezdím kolem něj na motorce a pištím.
7.20 Stavíme s tátou hrad pro tyranosaura. Táta ho postaví a já ho pak rozkopu. Super!
8.05 Táta dřímá mezi troskami hradu. Chvíli si hraju sám s tyranosaurem. Žere šmouly.
8.06 Tyranosaurus strčil ocas tátovi do nosu. Na zadek dostanu já. Řvu.

8.30 Kouzelná školka. Nuda, tátu to ale baví. Běhám dokolečka před televizí, dokud nespadnu na zem a neprásknu se do hlavy.
9.10–9.40 Řvu.
10.00 Nemůžu najít tyranosaura. Řvu. Táta se mě ptá, proč zas řvu. Řvu, protože neumím říct „tyranosaurus“.
10. 40 Táta mi dává na zadek, abych měl proč řvát. Řvu. Pak mi dá fixky, aš si kreslím.
10.50 Nakreslil jsem abstrakci vyjadřující pocity dvouletého dítěte, kterému nikdo nerozumí. Taška valí oči.
11.05 Tak na koberec se prej nekreslí.
11.45 Oběd. Zas kuře. Plivu to do květináče.
12.30 Du spát po obědě. Táta má lepší náladu. „Tak do postýlky, ty uličníku.“ Lezu pod postýlku. Táta počítá do tří. Na tři se tam zaseknu. Řvu.
13.35 Konečně usínám.
14.15 Budím se. Lítám nahatej a chechtám se. Táta mě honí.
14.30 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl vynést ráno.
16.00 Konečně dem ven. Super! Na písku mi chce jeden kluk vzít tyranosaura. Vezmu ho po hlavě hrabičkama. Řve. Táta mi dá na zadek. Řvu.
17.30 Pučím si tříkolku od holčičky. Řve. Musím ji vrátit. Řvu.
18.40 Po večeři si hraju. Spravuju zrcadlo. Kladivem. Musím toho nechat, a tak skáču na balonu, dokud neprdne. Táta řve. Pak se usměje a říká, že du zítra do školky.
19.55 V postýlce mi říká pohádku. V polovině už chrápe. Ocas tyranosaura se pomalu blíží k jeho nosu.

Zdroj: Mladá Fronta – www.sedmicka.cz

Zastupitelstvo městysu Motolice (archivní zápis)

Mon, 18 Jul 2011 11:27:00 +0200

Z historického zápisu jednání obecního zastupitelstva městysu Motolice

Do rukou se nám dostaly několikasetstránkové zápisy pana Otokara Haška, synovce spisovatele Jaroslava Haška, který působil koncem 20. století jako zapisovatel úřadu městysu Motolice. Překvapilo nás, o jak univerzální (sic nedatované) texty jde. Skoro se zdá, že nepatrnou změnou reálií se snadno dostaneme do zápisu kteréhokoliv města u nás. Jakoby autor zápisů jejich zachováním pro budoucí generace naznačoval: čtěte i vy zápisy ze zastupitelstva vašeho města! Ale pokud Otokar Hašek nebyl opravdovým spisovatelem, má vůbec morální nárok něco naznačovat? Přinášíme krátký úryvek z Haškových archivů. Bohužel s ohledem na příšerné písmo autora je luštění textů příliš zdlouhavé. Objevitel archivu RNDr. Václav Cílek se domnívá, že skript odpovídá písmu Haškova starého kocoura. Nutno podotknout, že badatelé Jakl, Weigl, Hájek a Klaus s tímto tvrzením nesouhlasí.

A paní Bečková se dotázala, zda se bude opravovat silnice v ulici Invalidů, kde jsou nějaké díry a je to na proražení gumy. A pan Bělohradský odpověděl, že bude. A že si má paní Bečková dávat pozor, když jede autem, jezdit moc opatrně, že on sám by tam taky jezdil opatrně, ale radši se té ulici úplně vyhýbá. A že to ještě není tak hrozné, že kdyby musela jezdit autem po silnicích na Ukrajině, že by teprve koukala.

Paní Bečková se dotázala, jak bude řešit místní četnictvo to, že mladí lidé sedí v autobusových budkách tak, že mají nohy na sedadlech a sedí na opěradle. Zda by jim nemohli četníci nakopat prdele za to jejich chování. Odpověď poskytl pan starosta, který uvedl, že toto je bohužel situace v každém městě a že četnictvo řeší tyto věci, ale nelze každého zastihnout a už vůbec ne tyto mladé lidi řezat, natož jim nakopat prdele nebo něco jiného. A pan Polom řekl, že to jsou výrostci a že on to moc dobře zná, protože má dva výrostky doma, a že oni si někdy dají nohy na stůl a mají na nich boty. A pan Bělohradský řekl, že tohle nic není, protože kdyby paní Bečková někdy byla v Záporoží a viděla ty výrostky tam, že to by teprve koukala.

Pan starosta dále informoval členy zastupitelstva o tom, že v minulém týdnu proběhlo pozvání investorů ze Slovenska, kdy byla svolána pracovní schůzka členů zastupitelstva. A že někteří členové se neomluvili a požádal o to, aby když je svoláno nějaké jednání, a někdo se nemůže dostavit, tak aby se včas omluvil. Nebo aspoň potom dovalil láhev samohonky. Paní Bečková chtěla něco říct, ale pak mlčela, a pan Bělohradský řekl, že tohle je na Ukrajině úplně normální, že si někdo něco domluví, ale pak tam nikdo nepřijde. A že jednou si tam Bohdan Chmelnický domluvil válku s Polskem, pronajal si na to několik hektarů pole, ale Poláci se na to vykašlali, protože zrovna pořádali místní protižidovský pogrom na domácím hřišti, a vyplacená záloha za to válečné pole propadla. A že to pak mělo důsledky, protože když pak psal Sinkiewicz ten svůj slavný epos, že neměl co dát na stránky 38–54, takže musel natáhnout románek Jana Skrzetuského a Heleny Kurcewiczové o pár milostných scén, které tam úplně nepasují. A paní Bečková řekla, že to vůbec netušila. A pan starosta řekl, že teď už jsme trošku odbočili, protože pan tajemník několikrát významně zakašlal a podíval se na hodinky.

Dále starosta města vyzval pana Hraboše, velitele četnictva, k tomu, aby informoval všechny přítomné o tom, že se bude realizovat nákup systému pro zabezpečení jízdních kol. Pan Hraboš odpověděl, že je v plánu nákup sady pro zabezpečení jízdních kol. Nato si vzal slovo pan Bivoj Milota a řekl, že je hrozné, jak se za tohohle systému kradou kola a vůbec, a že tohle dřív nebylo, protože mu to řekl jeho otec. A že mléko stálo dvě čtyřicet a kvalitní systém pomocných stráží věřejné bezpečnosti minimalizoval kriminalitu i bez zabezpečovacích systémů a slídivých kamer. A že jeho důvěrný zdroj Pepek Vyskoč (Josef Vyskočil) by s jeho pomocí a příspěvky od města dokázal podobný systém utajených strážců veřejného pořádku obnovit. A paní Bečková začala křičet, že to by nám tak ještě chybělo a pan Bělohradský řekl, že by to tu pak už bylo jak v Rusku.

Pan Jarek Fencl vznesl dotaz k radě města, kdy uvedl, že netuší jak chodí zápisy z jednání, kdy tam jsou odkazy na přílohy, které ale nejsou v příloze. Pan Fencl dále uvedl, že co se týká zápisů z jednání komise výstavby, tak že jsou pak bez reakce v zápise a požádal o to, aby byla nějaká zpětná vazba zápisem. Pan Fencl doplnil, že by byl rád, kdyby aspoň byla reakce v podobě třeba toto je šílenost a toto je ok. Paní Bečková konstatovala, že by také chtěla, aby měl kontrolní výbor reakci, že je něco šílenost. Pan Bivoj Milota si chtěl vzít slovo, ale pan starosta jej zastavil a řekl, že teď ne. A zeptal pana Miloty, proč nechodí na domluvené schůzky (jako třeba na schůzku se slovenskými investory) nebo když nakonec přijde, proč je to pokaždé pozdě, a pak tvrdí, že přišel, když už tam nikdo nebyl. A že takhle chodí pokaždé, a že je to stále stejné, a pan Milota už měl na jazyku něco o tom, že dříve stál chleba čtyři dvacet, ale uvědomil si, že to je mimo mísu a tak mlčel a pak řekl, že je intelektuál, v jeho případě levicový, a že jako levicový intelektuál nemůže chodit příliš rychle natož běhat, a že by měli ostatní respektovat, že chodí pozdě. A že respekt a tolerance je to, co téhle společnosti chybí, a chtěl pokračovat o třídním boji, ale doposud zamlklá paní doktorka Čápová řekla, že tohle sem nepatří a že se chce zeptat pana Poloma, pečovatele o zeleň, proč jsou na těch krásných zdravých kaštanech a javorech křížky, jestli je hodlá kácet, že tam pak bude dost stromů chybět.

A pan Polom odpověděl, že se to stále řeší a že uznává, že tolik křížků na zdravých stromech není uplně ideální, protože si toho lidé začínají všímat. Jenže dřevo je potřeba a že určitě i paní doktorka Čápová si ráda zatopí v krbu. A paní doktorka Čápová řekla, že ne tak docela, protože krb není součástí bytu v panelovém domě. Ale že ty stromy jsou krásné a zdravé, a že je pod nimi v létě hezký stín. A pan Polom řekl, že si toho nevšiml, a že názory na zdravý a nemocný strom se různí. Že paní Čápová vidí strom jako zdravý, ale napřílad pan Mojžíš, který umí dobře zacházet s motorovou pilou, vidí ten samý strom jako velmi nemocný. A že nemocnost stromů a stupeň jejich nebezpečnosti stoupá s tím, čím více kubíků dřeva by z nich spadlo na náhodné chodce. Pan Polom při tom spiklenecky mrkal na pana Bělohradského, vedoucího správy majetku města, ale ten se tvářil, že tomu mrkání nerozumí a že panu Polomovi nejspíš něco spadlo do oka. A paní Bečková řekla, že tomu naopak rozumí moc dobře. A pan starosta řekl, že toto téma je tabu a že by bylo lepší třeba probírat plánované kulturní akce.

Pan Mgr. Bivoj Milota informoval o plánované kulturní akci „Královny noci“ v tuto neděli od 15 hodin, na kterou tímto všechny zve, že přijedou účinkující z Prahy, známé kabaretní duo Filip & Gréba. Paní Bečková odpověděla, že třetí hodina odpoledne je fakt blbá, že tou dobou po obědě ještě spí. A paní místostarostka pak uvedla, že i město se bude v tuto neděli účastnit jiné kulturní akce, kdy v 10 hodin položí věnce. A paní Bečková se zeptala, zda je akce pro členy zastupitelstva povinná, že v tuto dobu ještě spí.

Paní doktorka Čápová se zeptala pana starosty, jestli je pravda, že bude za městem stavět golfové hřiště. Pan starosta uvedl, že se mu zdá, že je průvan a tříská okno. Paní Čápová se opakovaně zeptala na stavbu golfového hřiště a pan starosta řekl, že včera vůbec nebyl průvan, ale že dnes je to opravdu hrozné, ale že se nemůžou zavřít okna, jinak bysme se tu všichni udusili. Bivoj Milota řekl, že moc dobře ví, že se nebude stavět hřiště ale letiště a mazaně při tom popotahoval obočím a nenápadně kopal do Harryho Hooly, ale Harry Hoola se tvářil smutně, protože se s ním od voleb nikdo nechce bavit. A paní Bečková řekla, že na to sere, že hřiště nebo letiště je obojí úplně nahovno. A pan starosta řekl, že s tou literární vsuvkou o polském romanopisci jsme doopravdy odbočili, ačkoliv to bylo zajímavé. Pan Polom podotkl, že paní Bečková objektivně zhodnotila situaci. Doposud mlčící pan Rarášek vyletěl jak čertík z krabičky a začal křičet, že objektivita není vše, a že i když je někdo věcný a objektivní, tak se neylučuje, že je debil. Paní Bečková odvětila, že je to logické a že se to samozřejmě nevylučuje, ale že jsme teď taky trošku odbočili, a že nejsme na žádném semináři patafyziky. A pan tajemník se tvářil hrozně otráveně, pak se podíval na hodinky a řekl, že už je moc hodin, a že situaci ukrajinsko-polských válek bysme měli probrat na příštím zastupitelstvu.

Zapsal: Hašek Otokar, v.r.

K zápisu byl přiložen následující obrázek s připsáním na zadní straně: „Tohle jsme si zvolili!“

Mobilní telefon Sonim XP3300 Force

Mon, 13 Jun 2011 16:03:00 +0200

Pokud je vaše představa o mobilním telefonu částečně spjata s pojmy jako nevím kam jsem ho odložil, zase jsem našel telefon venku před barákem (byl tam celou noc) a nebo máte věčně děravé kapsy, může být vaší cílovou skupinkou odolný mobil. Tato oblast nikdy nepřekypovala množstvím modelů a než krásou oplývala spíše účelností a právě výdrží. Při výběru nového telefonu (Nokia N73 se mne po 3 letech decentně rozpadla) jsem dost dlouho tápal až mne strýček google zavedl právě na telefony Sonim. Jedině co mne na první pohled nezaujalo byla cena, která se dost vyvyšuje od ostatních odolných modelů, ale zadarmo ani kuře nehrabe.

Telefon Sonim XP 3300 je pravděpodobně nejodolnějším mobilním telefonem současnosti (červen 2011 a mám na mysli samozřejmě civilní sféru běžně dostupných telefonů). Ne že bych naplno využíval odolnost, kterou mobil nabízí, ale nerad řeším jestli telefon přežije déšť či hruší zacházení a nebo kde telefon zrovna leží. Níže uvedený popis a zkušenosti s telefonem nenabízejí test odolnosti, ty najdete na jiných místech internetu.

Pro začátek trocha základních dat

Začneme odkazem na uživatelskou příručku, která je samozřejmě zdlouhavá, ale někomu se možná bude hodit. Po koupi telefonu doporučuji registraci přímo u Sonimu, aktivujete si tím plnou tříletou záruku.

Telefon má klasickou konstrukci, tedy display a tlačítka, žádné vysouvání, žádná skrytá klávesnice na tajné tlačítko. Zvládá frekvence 850/900/1800/1900 MHz, bluetooth, GPRS/EDGE, USB, GPS, ABS nenalezeno . Z hlediska odolnosti prý splňuje normy IP68 (což je stručně řečeno odolnost proti poškození jakoukoliv pomůckou – majzlík a kladivo nevím nevím a číslice 8 znamená schopnost zařízení pracovat pod vodou) a vojenskou normu MIL-810G (přesný obsah této normy jsem nenašel). Výrobce uvádí nepropustný obal proti mikročásticím prachu, písku, odolnost proti nárazům a otřesům (pády na beton ze 2 m), plná vodotěsnost (hodina v hloubce 2 m), tlačítka testovaná na 500t zmáčknutí, téměř nepoškrábatelné sklo Gorilla Glass, extra výdrž baterie a vysokou hlasitost (což rozhodně potvrzuji).

Display telefonu patří k menším a bezdotykovým, má úhlopříčku cca 2 palce s rozlišením 240×320 px. Foťák 2Mpix + LED blesk, rozměrově 126×60×25 mm s váhou 185 g (není to tedy žádný drobek). Baterka má 1750 mAh a je typu Li-on, lze vložit datovou kartu až 16 GB.

Pohledy z boku

Na první foto je vidět bok ze kterého je dostupné nabíjení telefonu (realizované skrze USB kabel který ma na jednom konci jack 3,5 mm), dále připojení sluchátek a tlačítko kterým se spouští seznam nainstalovaných aplikací.
Druhý bok skrývá tlačítka na zesílení a zeslabení reproduktoru a tlačítko jež při krátkém stisku spustí foťák a při dlouhém stisku se zapne LED světlo – svítí výkonně.

Dojmy během prvního týdne

Telefon mne svým vzhledem zaujal na první pohled. Nejsem příznivcem moderních dotykových a věčně upatlaných displayů i když uznávám, že funkčně jsou tyto mobily hodně vybavené a ovládání dotykem je populární a rychlé (pokud to člověk umí). Když vybalíte telefon z krabice máte v první chvíli, že držíte cihlu, váha je opravdu znát a nejde o telefon který skryjete do kapsy od košile či zapomenete, že jej máte v kapse. Baterku a SIMku lze vložit do telefonu jen pomocí přiloženého šroubováčku, neboť zadní kryt je přišroubován aby telefon odolal případnému náporu tekutin. Ovládání je celkem „normální“ snadno pochopitelné pro lidi, kteří již někdy s nějakým mobilem měli co do činění.
Celkem problém je pokud jste zvyklí, že si na každého člověka nastavíte vlastní zvonění, neboť seznam vlastních zvonění je omezen na pár melodií.

Funkčnost

Pokud toužíte po výkřiku moderní techniky s rozsáhlými možnostmi nastavení, denní online aktualizací všeho možného tak sáhněte do jiné kategorie telefonů. Telefon nemá operační systém typu Windows Mobile či Android, umí spustit aplikace na platformě Java, které sice nějaké jsou ale není jich jako pro ostatní systémy. Telefon obsahuje tzv. Application Manager, skrze který lze z internetu stáhnout základní aplikace – mailový klient, navigace, pár her, apod.

Možnosti nastavení telefonu jsou oproti dnešním výdobytkům techniky celkem omezené, nicméně pro „normální“ používání, zcela dostačující. V menu telefonu najdete klasické záložky jako výpis hovorů, nastavení, moje soubory (správa souborů na kartě a v telefonu), kontakty (klasický seznam kde lze ke každému jménu napsat hromadu údajů), zprávy (SMS, MMS, emaily), uživatelské profily, nástroje (kalendář, budík, kalkukačka, diktafon, stopky, poznámky, …), aplikace (zde je seznam instalovaných aplikací), prohlížeč (internetu, ale doporučuji využít jiný), mobilní připojení (bluetooth, datové účty), fotoaparát a multimédia (přehrávač).

Navigace

Je celkem přirozené, že od outdorového telefonu se očekává schopnost navigace. GPS modul telefon obsahuje a zvládá svoji polohu určovat jak s pomocí A-GPS (telefon si namísto z GPS družic stahuje některá data z internetu a dochází tak k rychlejšímu nalezení polohy) tak bez něj. A-GPS mám standardně vypnuté, takže níže uvedené hodnoty platí pro tento stav. Nikde se mne nepodařilo najít jaký GPS čip telefon obsahuje, ale vzhledem k jeho funkčnosti i v zaroslém lese to zjevně bude novější kategorie.
Doba zjištění polohy je závislá na vzdálenosti od minulé pozice a výhledu na oblohu. Pokud zapínáte navigaci na zcela novém místě a nemáte výhled na oblohu a ještě kráčíte po lesní cestě, může inicializace trvat i déle než 5 minut. Stačí se ovšem zastavit na místě a již jsme na čase kolem 2 minut. Pokud přidáme volný výhled na oblohu vejdeme se většinou do minuty jedné a pokud zapínáme GPS pár set metrů či pár km od naší minulé pozice (a hlavně např. po 10 či 20 minutách) je inicializace prakticky okamžitá.
Přesnost určení polohy je zcela standardní, cca 10–20 m v poloze, ve výšce pak 2–3× hůře. Pokud se podíváme na aplikace, které jsou dodávané k navigaci s telefonem tak je to triviální GPSData, která vám jen ukáže základní data z GPS přijímače jako polohu, výšku a počet satelitů. Další a ještě méně použitelná aplikace se jmenuje City Cruiser, což je sice krásně popisovaná aplikace na 3D navigaci po městech s jednou zásadní vadou pro naše zeměpisné šířky – česká města mapové podklady nemají.

Co si tedy pořídit? Pro Java platformu není výběr tak složitý, neboť neexistují stovky možností. Zatím jedna z nejlepších aplikací co jsem našel je TrekBuddy. Pro aplikaci je potřeba opatřit si nějakou mapu, po které můžete zapátrat na internetových fórech. Existují i programy na stahování internetových map, které si lze pak zobrazovat pomocí výše uvedené aplikace. Osobně jsem vyzkoušel Mobile Atlas Creator, kde si vyberete typ mapy, patřičný zoom, oblast a pak již jen čekáte patřičnou dobu než se vám vytvoří mapa, kterou si nahrajete do telefonu. České mapové servery většinou přístup těchto aplikací úspěšně blokují a tak dostupné jsou bez problémů mapy Google, Microsoftu, Nokie a OpenStreetMap.
Neočekávejte navigaci ve formě 5 m doleva, 3 m nahoru, pozor pes, … Základem je zobrazení polohy na mapě a zobrazení celé řady údajů jako rychlost, směr, družice, … Pokud chcete navigovat, je potřeba vyrobit trasu pomocí trasových bodů a speciální aplikací upravit pro aplikace TrekBuddy – strýček google a diskusní fóra zajisté pomohou.

Pokud zapátráme po českých aplikacích nalezneme zajisté SmartMaps. Opět na Java technologii nejde o klasickou hlasovou navigaci, ale jen o aplikaci která vám zobrazí mapu a vaši polohu – což je ale ta naprosto zásadní věc a více než průměrně inteligentní člověk nepotřebuje aby mu pořád někdo kvákal že se má otočit . SmartMaps má ale u Sonim XP 3300 jednu zásadní nevýhodu, že nejsou nainstalovat , alespoň mě se to nepovedlo.

Další skupinou navigačních aplikací se kterou mám zkušenost jsou ty do kterých se mapy stahují z internetu. Při navigaci je tak hojně využíván datový účet a uprostřed lesa při bloudění v mlze, nemusí být připojení zrovna stabilní. Mobile GMaps je vlastně jen prohlížeč online map stahovaných z internetu, amAze je již plnohodnotná navigace (těch je pro platformu Java opravdu minimum), ale bohužel není zdarma (27 euro stojí roční licence). Free verze neumožňuje navigaci a je tak jen prohližečkou map a ještě navíc přes internet.

Komunikace se světem

Mobilní telefon bez přístupu na internet je v dnešní době předem odsouzený k zániku. Krom několika málo jedinců, kteří nechtějí být k zastižení nikde (pak si ale asi nepořizují mobil využívá přístup na internet většina uživatelů. Se Sonim XP 3300 se na sít sítí dostate také, ale není to výkřik posledních technologií. Telefon nepodporuje Wifi ani 3G sítě. Spokojit se musíte s technologií GPRS a EDGE, která má na druhou stranu tu výhodu, že se připojíte všude kde je signál.
Interní prohlížeč webových stránek není úplně nepoužitelný, ale doporučoval bych prohlížeč Opera Mini (instaluje se přímo z webu m.opera.com). Pokud se snažíte naistalovat verzi 6, tak ta na Sonim XP 3300 nejde – aspoň mne se to nepovedlo.

Telefon obsahuje v základu také emailového klienta a ani tady není vše bez problémů. Obecně je u emailových klientů u tohoto telefonu problém se zobrazením příloh – což bude zřejmě důsledek pouze Java technologie – prakticky žádnou přílohu si prostě nezobrazíte. U interního email klienta také často dochází k tomu, že část emailu je zobrazena čínskými znaky – jak z toho ven jsem nevyřešil. Jako externí aplikaci jsem si nejdříve vybral mujMail, který je od českého autora. Aplikace není nejnovější (2009) ale funguje bezproblémově – až na známá omezení, odpověď do 65 znaků (viz níže) a nemožnost si zobrazit přílohy. V únoru 2012 jsem zjistil existenci aplikace SonimMail (návod v PDF) což je v podstatě to samé jako mujMail, jen asi 3× rychlejsi. Známá omezení platí i zde. Aplikaci lze stáhnout skrze interní Appliacation Manager. Mobilní kancelář tedy ze Sonim XP 3300 neuděláte, ale tento telefon není tímto stylem zaměřen.

Multimédia

V položce multimédia v menu telefonu najdeme přehrávač médií a FM rádio. K rádiu asi není co psát, připojíte headset a hraje to . V přehrávači se vám podaři přehrát MP3 a WAV soubory z hudebních formátů a 3GP a MP4 z video formátů. Ostatní pokusy, jako AVI, MPEG, WMV byly neúspěšné. Díky výborné hlasitosti telefonu si můžete přehrávač vychutnávat i při sekání trávy a řezání dřeva

Mezi multimédia bych též zařadil fotoaparát, který má rozlišení 2Mpix a nelze od něj tedy očekávat žádné zázraky. Přítomen je též LED blesk, který slouží také jako svítilna. Kvalita fotek odpovídá rozlišení, nelze čekat žádné zázraky, nicméně na pořizování informativních foto je dostačující.

Ukázkové fotky (velikost 1600×1200, neupraveno)

Výdrž a nabíjení

Kolik ti to vydrží na jedno nabití? Pravděpodobně jedna z nejčastějších otázek u mobilních telefonů, směřuje na téma výdrže na baterii. Sonim XP 3300 se nemá za co stydět, výdrž je na současný stav na trhu mobilů, dobrá. Teoretické údaje uvádějí 800 hod v pohotovosti a 18 hodin hovoru. Tato čísla jsou ovšem téměř k ničemu, neboť těžko někdo neustále volá, nebo s telefonem nic nedělá. Při využívání stylem 20–30 minut hovoru denně, 1–2× puštěná GPS, půlhodinka internetu, telefon stále na příjmu, je schopen vydržet 4–5 dnů. Pokud využíváte svítilnu, která je opravdu výkonná, či přehrávání muziky, výdrž vám samozřejmě klesne. Budete-li mít celý den připojený internet, telefon téměř vybijete.
Telefon se nabízí skrze boční konektor, který je velmi těžce přístupný (díky velmi dobře přiléhající gumě, chráníci proti vniknutí vody). Nabíjení probíhá z USB a daný kabel slouží i k připojení a synchronizaci s telefonem.

Co zjistíte během používání

hlasitý reproduktor – pokud se dočtete, že reproduktor je výkonný, věřte tomu že je to pravda – i při minimální hlasitosti 10% je např. poslouchání muziky při vlahém letním večeru hodně hlasité
budík na ráno doporučuji dát pouze na vibrace, které jsou dostatečné, neboť při nastavení vyzvánění i na nejmenší hlasitost je ranní probuzení spíše šokem – pokud nemáte opravdu tvrdý spánek
uvítací melodii nelze deaktivovat a ignoruje také zapnutý tichý režim – pokud vyžadujete tiché zapnutí, šup s telefonem pod peřinu
hledáte na stránkých operátora tento typ telefonu a chcete si nechat zaslat nastanovací SMS, např. na WAP, MMS, či data? hledáte marně, tyto typy telefonů zatím mezi naše operátory nepronikly
propojení s PC je celkem bezproblémové – existují 2 režimy a to velkokapacitní paměť a COM port
poměrně často narazíte při psaní na omezení 65 znaků – chci odpovědět na email skrze externí aplikace a délka může být jen 65 znaků, stejně tak když píšete např. komentář někam na web – jistým řešením je používat interní aplikace (mail a prohlížeč) kde je k dispozici 2048 znaků
v ČR není servisní zastoupení této značky – nejbližší alespoň jazykově je na Slovensku (email)

Po cimrmanovsku, co říci závěrem

V současné době uvažuje o obnovení výroby …, využiji klasický seznam plusů a mínusů, neb mne nic lepšího nenapadlo. Jde o telefon určený lidem, kteří neradi řeší zda přežije jejich zacházení, prostředí ve kterém se pohybují. Telefonu nevadí drtivá většina pádů, ponoření, dešťů, bláta, prachu, mylného zašlápnutí… samozřejmě pokud budete chtít, telefon zničíte.

+

odolnost proti myslitelným i nemyslitelným jevům
snadné a jasné ovládání
přítomnost GPS
čitelný display
výdrž baterie
kvalita zpracování
hlasitost
kompletní tříletá záruka

–

omezené možnosti Java platformy
cena
fotoaparát na hraně využitelnosti
neumožňuje natáčení videa
pro někoho vyšší hmotnost
absence WIFI
nemá v ČR servisní zastoupení

Máte také zkušenosti s tímto telefonem? Podělte se s ostatními, moc nás majitelů Sonimů není.

Novinky po sepsání článku

pokud chcete zjistit verzi firmare vašeho Sonimu napiště #2639# a zobrazí se vám na display – firmware lze údajně přehrát jen v servisním středisku (a to pokud se nepletu v ČR není) – moje verze zní 9.1.0 – 26.0–1–0000–14.0
srpen 2011 – již i v Čechách se dá koupit model Sonim XP5300, lišící se od popisovaného XP3300 schopností fungovat v sítích 3G a samozřejmě patřičně vyšší cenou (cca 12t bez DPH)
dalším modelem, který je k dispozici je Sonim XP3400, který funguje v CDMA sítích, nicméně postrádá podporu 3G

Jak nezabloudit aneb jak na WGS, S42, JTSK, ...

Fri, 13 May 2011 12:12:00 +0200

Každý z nás se ve svém životě setkal s mapou a každý asi tuší, že je to pokus o věrné zobrazení zemského povrchu na poněkud menší ploše než je povrch sám. Snaha o toto zachycení je stará jako lidstvo samo a stejně staré budou asi problémy, které nám tato snaha přináší. Nechci zde sáhodlouze popisovat historii mapování a veškeré problémy s tím spojené, chci se zaměřit jen na věci o kterých si myslím, že jsou zahaleny tajemstvím nevědomosti a jsou s nimi obecně problémy. Zvláště v dnešní době navigace pomocí GPS je velmi dobré vědět co mně ta záhadná krabička říká a co vlastně mapa zobrazuje.

Kde je zakopaný pes

Základním problémem při tvorbě a využití mapy je fakt že mapa je placka a země je jakýsi patvar připomínající při velkém zjednodušení kouli, při přesnějším uvažování elipsoid a při ještě vyšších požadavcích geoid.

Posledně jmenovaný je sice nejvernějším obrazem povrchu zemského, má ovšem zásadní problém a to že není matematicky definovaný, proto jej při tvorbě map nelze moc dobře využít. Na straně druhé je mapa kus papíru (má tedy 2 rozměry) a tam musíme ten prostorový obraz nějak dostat. Při vytváření mapy tedy asi každého napadne, že dojde k jisté deformaci – pokud zobrazíte zemský povrh na papír naprosto přesně ve všech směrech, budete asi Chuck Noris .
Tento problém nemusíme ale při běžném využití map vůbec uvažovat, těžko si všimneme že na turistické mapě nesedí délka naší trasy se skutečností třeba o 2 metry. Navíc většina map, které využíváme je jen velmi malým obrazem zemského povrchu – pravda kromě glóbusu který je ale kulatý a nebo atlasu světa.

Mnohem závažnější pro praktické využití map je skutečnost plynoucí z postupu při konstrukci map. Vezmeme zemské těleso, které musíme nahradit referenční plochou (plocha která je zjednodušením povrchu země a hlavně je matematicky definovatelná) a tuto referenční plochu pak zobrazíme na zobrazovací plochu.
A problém je na světě – jak šel čas tak různí lidé vymýšleli různé referenční plochy a různě určovali rozměry těchto těles jimiž se nahrazuje zemské těleso. A různé rozměry dají i různé souřadnice a různou polohu. Z tohoto důvodu je poměrně nutné vědět v jakém systému máme mapu vyhotovenu, protože poloha stejného bodu ve skutečnosti v jednom systému neodpovídá poloze v systému jiném.

Jak je mapa vytvořena

Velmi stručně vezmu zeměkouli a popřemýšlím čím jí nahradím (tedy co použiju jako referenční plochu) – na výběr je elipsoid, koule a rovina. Zůstaneme u elipsoidu, který je základ pro většinu běžně využívaných map. Elipsoid má nějaké rozměry, které je třeba učit. Nás budou zajímat 3 a to Besselův, Krasovského a WGS84.
Máme matematicky definovanou referenční plochu a teď jí jen stačí převést na plochu zobrazovací a to se provede kartografickým zobrazením. Opět je jich celá řada a pro praktické využití map je to vcelku jedno. Při zobrazení se využívá zobrazovací plocha (rovina, válec, kužel) v určitě poloze (normální, příčná, šikmá) a při určitých vlastnostech zkreslení (úhly, plochy, délky). No a máme mapu

Souřadnicové systémy

Pokud chceme určit nějakou polohu na mapě, je potřeba mít nějaký systém. Ač si to možná nemyslíte tak i pouhý graf v matematice na základní škole má svůj souřadný systém a poloha bodu je tam dána souřadnicí X a Y. A podobně to funguje i na mapách a věcech s tím spojených. S jakými systémy se setkáme při běžné využívání map.

zeměpisné souřadnice – kdo by neznal, poloha bodu je zde dána dvěma úhly a to zeměpisnou šířkou a délkou – u zeměpisných souřadnic je důležité vědět k jakému se vztahují elipsoidu, neboť různé elipsoidy dají různé souřadnice pro jeden a ten samý bod
pravoúhlé rovinné souřadnice – poloha bodu je dána polohou na ose X a Y – to je přesně ten graf ze základní školy
pravoúhlé prostorové souřadnice – pokud elipsoid vyměníme za kouli, můžeme ze zeměpisných souřadnic (dvou úhlů) a poloměru jednoduše udělat souřadnici X,Y,Z
polární souřadnice – výsledek stejný jako u rovinných pravoúhlých jen je poloha daná vzdáleností od počátku a úhlem mezi směrem na bod a osou systému
kartografické souřadnice – obdoba zeměpisných jen počátek systému není ve středu Země, ale v místě kde se nejlépe přimyká zobrazovací plocha, zobrazovanému území
Pro běžnou praxi si vystačíme s prvními dvěma typy.

To bychom měli obecné rozdělení a teď s jakými systémy se lze setkat na mapách v ČR.

WGS84 – z hlediska popisu nejjednoduší, jsou to zeměpisné souřadnice, které vám ukáže jakákoliv krabička GPS a také je najdete na většině online map na internetu – orientovat se podle nich na tištěných mapách není jak uvidíme úplně nejlepší – typická hodnota pro naše území je v zeměpisné šířce 48 stupňů 35 minut až 51 stupňů 5 minut a zeměpisné délce cca od 12 stupňů 6 minut do 18 stupňů 51 minut, systém využívá elipsoid WGS84
S-42 – souřadnicový systém který byl hlavním vojenským systémem do roku 2005 (poté přechod k UTM, což je stručně řečeno velmi podobné) – zobrazují se poledníkové pásy 6 st. široké (z důvodu zmenšení zkreslení) – ČR padá do pásu 3 a 4, využívá Krasovského elipsoid a výhodou těchto souřadnic je že se dají na mapě odměřovat pravítkem – síť souřadnic S-42 je na turistických mapách, pokud zaslechnete označení Pulkovo, jedná se o S-42, je to místo kde je zvolen referenční bod
UTM – jde o obdobný systém jako S-42 s rozdílem využití elipsoidu WGS84, využívá též zobrazení v poledníkových pásech (ČR padá do pásu 33 a 34) neboť UTM zobrazení se využívá celosvětově – souřadnice jsou velmi podobné s S-42 ale cca o 2 km posunuté – souřadnice poznáte z těchto hodnot např. X = 5480025, Y = 341061 + číslo pásu se většinou neuvádí)
JTSK – systém jednotné trigonometrické sítě katastrální neboli Křovákovo zobrazení – nejrozšířenější systém v ČR pro tvorbu civilních map – v tomto systému je vyhotovena katastrální mapa, základní mapa 1:10000 a probíhají v něm veškeré geodetické práce – na turistických mapách ho nenajdete, typická velikost souřadnic je Y = 430000 – 905000 a X = 935000 – 1210000, netypické je že osa Y roste ve směru na západ a osa X na jih, tedy souřadnice se zmenšují směrem, kterým se zeměpisné souřadnice zvětšují

Co na to praxe

S čím se můžete setkat v českých luzích a hájích v oblasti map?

zelené turistické mapy 1:50 000 klubu českých turistů – začaly vycházet v roce 1991, mají poměrně rychlý systém obnovy, aktuálně je celá ČR vydaná v letech 2008–2010 – první mapy vydávané v této edici mají na sobě čtvercovou síť odpovídající systému S42, ale chybí jakékoliv označení, odečítání souřadnic je proto téměř nemožné, dnešní vydání mají síť také odpovídající systému S42, ale síť je již popsaná a na okrajích jsou také naznačeny zeměpisné souřadnice WGS84
cykloturistické mapy Shocart – turistické mapy zaměřené na cykloturistiku, ale lze podle nich i obstojně bloudit pěšky , čtvercová síť odpovídá UTM, zeměpisné souřadnice WGS84
cykloturistické mapy KČT 1:100000 – dobrá mapa na cykloturistiku a to díky měřítku (pokud pojedete podle map 1:50000 jste zachvíli z mapy venku , čtvercová síť odpovídá systému S-42, zeměpisné souřadnice WGS84

S dalšími tištěnými mapami zkušenost nemám, ale v dnešní době na každé určitě najdete naznačené zeměpisné souřadnice WGS84. Pokud má mapa naznačenou čtvercovou síť, větsinou půjde o systém S-42 nebo UTM. Turistickou mapu s obrazem poledníků a rovnoběžek systému WGS-84 jsem ale již také viděl.

Specialitky pro fajnšmekry

Pokud patříte k vyznavačům „akčních“ mapových metod, můžete si zakoupit přímo originální výtisky základní mapy ČR v měřítku 1:10000 nebo 1:25000 což jsou mapové listy ve velikosti většího formátu A2 a s nimi si opravdu užijete. Základní mapa ČR je ve svém originále v souřadnicovém systému JTSK a tomu odpovídá i čtvercová síť. Tedy něco úplně jiného než běžné turistické mapy. Tuto problematiku nebudeme dále rozvádět, je poměrně obsáhlá a kdo má zájem ten si informace určitě najde. Nejjednoduší využití této mapy je buď přímo v terénu a nebo kalibrace pomocí význačných bodů. Systém JTSK totiž do navigačního přístroje dost dobře dostat nelze.
Vzhledem ke skutečnosti že kompletní základní mapu v měřítku 1:10000 lze dnes zakoupit jako mapu do GPS přístrojů, kde je přímo připravena k práci v systému WGS84, nebude využití těchto archaických postupů tak časté .

Mapy v přístrojích GPS

Dnes jsou velmi populární malé krabičky, které vám po zapnutí (máte-li baterky) řeknou kde se aktuálně nacházíte. Po nejjednoduších přístrojích, které vám zobrazí pouze souřadnice jsou čím dál více dostupné mapové přístroje – no a jsme zase u těch map. Pro uklidnění hned na začátek stačí uvést, že problematika je úplně stejná jako u map papírových. Hlavním problémem navíc je fakt, že GPSka vám řekne aktuální polohu bez ohledu na to jak jí máte nastavenou – ano pokud sedíte na pařezu v lese u Dobříše a GPSka vám říká že jste v Pacifiku asi na to přijdete brzo, ale pokud máte špatně nastaven systém S-42 pak může být chyba třeba 1 km a to se špatně hledá. Z tohoto důvodu stále nedám dopustit na klasickou papírovou mapu a selský rozum. Map do GPS přístrojů lze koupit či jinak sehnat bezpočet. Nehodlám zde uvádět výčet map, protože s nimi nemám až na vyjímku zkušenosti – pan Google určitě rád poradí. Při využívání map si dobře nastudujte v jakém je mapa systému a co zobrazuje. Pokud si kalibrujete papírové mapy do pc a pak si do GPSky přenášíte nějaké body, buďte obezřetní dvojnásob – pokud mapu špatně nakalibrujete, asi se nikdy nedoměříte.
A teď slibovaná vyjímka a tou je mapa TOPO Czech PRO 2010, což je vlastně základní mapa ČR v měřítku 1:10000 a obsahuje hodně podrobností na jakékoliv outdorové akce. Osobně ji mám vyzkoušenou v hledání pramenů a studánek do Národního registru.

Mapy dělá kde kdo, jak se v tom vyznat?

Provozovatelů a vydavatelů map je celá řada, ale podkladů ze kterých se dá vycházet moc není.

ZABAGED – základní báze geografických dat ČR, kterou spravuje zeměměřický úřad – z těchto dat vycházejí prakticky všechna dostupná mapová díla ať již v tištěné formě či na internetu – existuje ve dvou formách a to rastrové (ZABAGED/2) a vektorové (ZABAGED/1) – je to vlastně civilním sektorem, léty tvořená Základní mapa ČR v měřítku 1:10000 (převodem do digitální formu měřítko ztrácí na významu) – armáda má jako základní mapu 1:25000
existují i další státní mapová díla jako státní mapa 1:5000 a základní mapa 1:50000 – všechny tyto díla lze prohlížet na Geoportále
katastrální mapa – celostátní mapové dílo, které v turistice asi moc nevyužijete, ale pokud budete kupovat pozemky celkem se vám hodí – dnes už je i katastrální mapa na internetu, mapa pokrývá celé území ČR a zatím stále probíhá převod do vektorové formy

Existují i firmy které spravují nestátní mapová díla, jako je např. PlanStudio které spravuje také mapu 1:10000 na celém území ČR. Jestli původní návrh vyšel ze ZABAGEDU to netuším, nicméně bych se tomu nedivil. Od PlanStudia pak využívá data celá řada mapových serverů – např. mapy.cz

Většina online map nabízí dnes také populární fotomapu, kterou v ČR tvoří společnost GEODIS.

Jak tedy nezabloudit?

Nejdůležitější je zachovat si zdravý rozum, naučit se využívat mapu (důležitou věcí je značkový klíč – to je přehled toho co která značka na mapě znamená, aby to nebylo jednoduché rozhodně neexistuje jeden společný značkový klíč nebo navigační přístroj. Pokud putujete s obyčejnou papírovou mapou, nemusíte kromě toho že mapa má sever nahoře, vědět o systému zobrazení a souřadnicích téměř nic. Dobré je tušit co znamená měřítko . S rozšiřujícím se technickým vybavením stoupá i potřeba základních znalostí.
V dnešní době je alfou a omegou systém WGS84, který používá systém GPS, tzn. že každý přístroj v základním nastavení ukazuje zeměpisné souřadnice v systému WGS84. Většina dnešních map a to jak papírových tak těch elektronických a online map systém WGS84 podporuje minimálně v tom, že jsou na nich naznačeny rovnoběžky a poledníky. Online mapy pak podporují že si kamkolik kliknete a získáte zeměpisné souřadnice.
Zdálo by se tedy, že stačí využívat zeměpisné WGS souřadnice a vše bude OK. Pro čistě elektronickou navigaci vám určite postačí, hledači kešek také nepotřebují jiné systémy, ale pokud máte fyzicky na mapě něco odměřit, či získáte starou mapu a něco podle ní hledáte tak zeměpisné souřadnice moc příjemné na využívání nejsou. Zde nastupuje většinou systém S-42 nebo UTM. Jak nastavit svůj GPS přístroj aby zobrazoval tento systém, najdete většinou v návodu.

Pokud se pustíte do kalibrace map (typický příklad je oskenovaná mapa a vy chcete aby byla umístěna tak, aby jste mohli přenášet body do GPS a ty pak v terénu opravdu našli) pak to chce hlavně přemýšlet a kalibrovat na význačné body (kostely, křížení cest, vrcholy) raději než na souřadnicovou síť, která může být různá na různých mapách.

A pár odkazů neuškodí

Mapy.cz, mapy na atlasu (jejich vývoj stagnuje a mapové podklady se nijak nevylepšují) a Google mapy zná každý na ty zde nemá cenu odkazovat, zajímavější je podívat se na výhody ne tak známých mapových serverů.

cykloserver nabízí online cyklomapu, která vychází z dat firmy Shocart (stejně tak jako např. turistická mapa na mapy.cz)
iDnes má také svojí mapovou část a zde mne zaujalo např. vyhledávání trasy, kde lze specifikovat např. jíz du jen po cyklostezkách, nebo zobrazení lyžařských tras – data pocházejí od PlanStudia
velmi pěknou procházkou historií je letecká mapa z padesátých let 20.století

Bonus na závěr

Nikde jsme se v celém článečku nezmínili o výškách a je to z důvodů, že to je povídání na delší dobu, časem tomu věnuju samostatný článek. Další věcí o které nebyla zmínka jsou převody mezi jednotlivými systémy, k tomu uvedu jen odkaz na stránku, kde si lze jednotlivé převody vyzkoušet. Stránka je postupně doplňována. Princip jednotlivých transformací je hlavně o aplikaci matematických vztahů mezi jednotlivými systémy a její detaily jsou pro fundované zájemce a odborníky.

Pokud máte pocit, že je celá problematika chaotická, veřte tomu že to tak není. Možná je jen tento příspěvek chaoticky napsán .

200 000 km s VW Transporter

Sat, 07 May 2011 23:00:00 +0200

V roce 2004 jsem se rozhodoval jaké auto se stane mým přítelem na cestách za prací a zvolil jsem VW Caddy. K tomuto období se vztahuje článek 100000 km s VW Caddy. Čas pokročil, Caddy šel do světa a od roku 2006 jsem povýšil na model Transporter a jelikož cestováníbylo hodně, po 4 letech se na tachometru ukázala hranice 200000 km. Je na čase udělat opět malé ohlédnutí.
VW Transportera mám ve verzi kombi se 2 řadami sedadel (6 míst), krátký rozvor, prosklená karoserie, motor 2,5 TDI o výkonu 96kW (tedy 2 červená písmenka na zádi . Auto jsem zakoupil jako nové, skladové s celkem zajímavou slevou (asi se jich před zimou chtěli zbavit). Když jsem odjížděl od prodejce měl jsem hřejivý pocit malého kluka, jemuž plní sen vlastnictvím vysněného auta.

Vím že dnes už mnoho značek aut těží spíše z historie a většina modelů se vyrábí ve východní části Evropy, ale ani po 6 letech jízd s VW bych z důvodu spolehlivosti neměnil. Jiná otázka je cena, kde se VW rozhodně nemůže hlásit k významu své značky a to lidový vůz. Pro začátek je dobré uvést že auto mně slouží zejména k práci, tzn. že má najeto na straně jedné hodně po stavbách na straně druhé hodně po dálnicicích a téměř nezatížené. Převoz nákladu se koná pouze občas a tak poměr mezi naloženými a nenaloženými jízdami je tak 1:50.

Co bylo třeba měnit

Do 120 000 km jsem pravidelně navštěvoval servis na tradiční výměnu olejů a filtrů. Po uplynutí záruky jsem s radostí opustil brány značkového servisu, kde máte litr oleje za 800 Kč a přitom se kvalitativně stejný olej dá pořídit za 260 Kč – chápu že servis musí něco vydělat, ale co je moc to je moc. Olej se dle chytrých knih mění po 30t km, ale všeobecně se doporučuje i u long-life olejů měnit po 20t km.
Brzdy vzhledem k mým častým jízdám do dálnici jsou bezproblémů a během 200t km došlo pouze jednou k výměně předních destiček, jinak je vše původní a funkční. Na předních kotoučích jsou ještě 2 mm než bude dosažena mez opotřebení.
Po 30t km se objevila závada s rozbitým servočerpadlem řízení, což bylo zajímavé z hlediska ne-fungování všech slibovaných servisů a záruk mobility – více zde.
Vzduchový filtr není nutné měnit vždy spolu s výměnou oleje, záleží na prostředí ve kterém jezdíte, ale jeho výměou nic nezkazíte. Palivový filtr bych vzhledem ke kvalitě pohonných hmot v Čechách, měnil minimálně v předepsaných intervalech, které jsou 120t km.
Vím že existuje celá řada věcí, které se u Transporteru preventivně mění jako volnoběžka alternátoru a klimatizace, vodní pumpa, … zatím jsem nic z tohoto neměnil a auto jezdí. Uvidíme dále.

Jak to jezdí a za kolik

Předně je třeba si uvědomit že jde o dodávku a proto naříkat že jdou ve 120 blbě řezat zatáčky není na místě Auto váží cca 2 tuny, aerodynamicky žádný zázrak, ale pětiválcové motory 2,5 TDI jsou schopné auto poměrně rychle rozhýbat na požadovanou rychlost. Podvozek je tvrdý a pokud jezdíte nezatíženi budete občas skákat jako koza , zejména na našich silnicicích. Řízení je přesné a bez větších problémů, ale jak jsem již psal, před zatáčkou je dobré si uvědomit že nemáte sporťák. Tvrdost auta se dá celkem spolehlivě omezit demontáží příčných stabilizátorů. Ten zadní je otázkou chvíle, ten přední je náročnější (zejména pokud jej demontujete po pár letech provozu). Auto se vám poté začně více naklánět v zatáčkách, ale je to přirozenější než když vám to stále drží, drží a pak jste najednou v příkopě.
Výkon motoru je pro mne dostačující (96 kW), není sice určen na závodění na dálnici ale poměrně slušný kroutící moment zajišťuje, že když už dosáhnete rychlosti 150, tak ji bezproblémů udržíte až na vrcholek kopce. Maximální rychlost, kterou jsem zkoušel na letišti v Milovicích byla dle GPS 192 km/hod.
Nevím zda je v autě omezovač napojený na teplotu motoru, ale pokud je motor studený tak netáhne a je to hodně znát. Nemám proti tomu nic, ono tůrovat studený diesel není to pravé, jen je s tím potřeba počítat, třeba pokud se chcete v zimě vyhrabat ze závěje nebo v létě z bažiny, kde jste omylem zaparkovali.
Spotřeba odpovídá velikosti a hmotnosti auta. Po 40t odjetých km se spotřeba ustálí, u mne na průměrných 9,2 litru. V zimě je to spíše k 10, v létě 8,5. Na naložení auta moc nezáleží (pokud tedy netáhnete vlek tam už to znát bude). Pokud jste v oficiálních dokumentech našli jinou spotřebu je to v pořádku, tam se vždy udává o litr méně .

Užitná hodnota

Vždy najdete věc co se vám do auta nevejde o pár milimetrů nebo případ kdy byste potřebovali mít v autě něco trochu jinak. Jde o to aby těchto situací bylo co nejméně. Základním předpokladem pro dobré využívání byla demontáž přepážky za zadními sedadly (dnes se již zákony změnily k lepšímu a přepážky se do aut nedávají ani když si kupujete auto s odpočtem DPH). Přepáka má jedinou výhodu a tou je, že vám případný náklad necestuje směrem dopředu.
Vyndavání a nandavání druhé (případně třetí) řady sedadel je jednoduché. Jednosedačku odnesete v pohodě v jednom člověku, dvousedačku už ne tak v pohodě ale odnést se dá a kdo má celou řadu v jednom kuse od toho se vyžaduje buď spolupráce třetí osoby a nebo trocha toho tréninku.
Pro běžný život je to auto ideální velikosti. Bezproblému dovnitř dostanete 2–3 dětské kočárky aniž je musíte skládat, lyže nemusíte cpát na zahrádku, kola lze přepravovat po mírné úpravě (sundání předního kola) napříč a vejde se jich tam poměrně dost (vezl jsem jich 14). Zavazadlovž prostor při dvou řadách sedadel pojme bagáž pro cca 15–20 lidí (pokud nemá každý loď , je tedy slušně dimenzován. Při vyndání druhé řady sedadel tak odvezete např. věci 35 lidem na 14-denní letní tábor nebo 15 rozložených kancelářských stolů .
Ani v případě stěhování není nutné hned házet flintu do žita, byt 3+1 se sklepem sice najednou neodvezete ale postupně se dá odvést celá řada věcí jako piáno (ne křídlo), 6 praček, nespočet krabic od banánů s věcmi a nebo také 16 lidí kteří pospíchají na vlak. Zkrátka máte o zábavu postaráno možnosti jsou takřka neomezené.

Tak různě

pod přední dvojsedačkou (pokud jí máte) se nachází poměrně velký úložný prostor – přišel jsem na to náhodou po roce když mne tam spadly klíče
demontáží předního příčného stabilizátoru získáte zlepšení komfortu jízdy, nejvíce je to znát na úžasně rovných českých silnicích – auto se obecně více houpe ale jízda je ladnější a méně skákavé
hluk uvnitř auta – neočekávejte standard dnešních nejnovějších osobních aut kdy máte na křižovatce problém poznat zda vám motor nechcípnul, ale rádio se dá poslouchat při běžné hlasitosti a hovor se spolujezdcem je také možný bez intercomu
klimatizace – v letních parnech je problém auto vychladit, přeci jen prostor je to poměrně velký
osvědčilo se mně využívání celoročních pneu GoodYear Cargo Vector, první sada mne vydržela přes 100t km
pokud vás auta zajímají a chcete si občas něco sami vyměnit, případně opravit je dobré sehnat si dílenskou příručku, kde najdete téměř vše a také počítejte s tím, že narazíte na nutnost využití nestandardního nářadí – ale zlaté české ručičky to zmáknou
spotřeba oleje je asi u každého motoru individuální, mně to dělá cca 1 litr na 20–25t km (zde přidávám odkaz na využívaný olej jež je cca 3–4× levnejší než ten ze značkového servisu)

Celkový dojem

Je rozhodně pozitivní. Transporter je aspoň pro mne osobně auto mnoha možností s ideální velikostí pro rodinu a volný čas. Méně pozitivním je již cena všeho kolem VW, která se dá však výrazně upravit pokud nebudete využívat značkové servisy. Pokud by byl značkový servis opravdu zárukou kvality pak si člověk řekně OK, chci mít klid tak si připlatím, nicméně tomu tak v řadě případu není a srovnatelně kvalitní náhradní díly seženete za výrazně nižší ceny.
Není to tak dlouho co se začala prodávat inovovaná řada Transporteru T5, jejíž základním tahákem je snížení objemu motorů spojeného s nižší spotřebou a údajně stejným nebo lepším výkonem. Neměl jsem zatím tu čest se novým modelem svést, ale z řady diskuzních fór vyplývá, že není vše tak hezké jak je prezentováno. Minimálně selský rozum říká jasně že 2 je méně než 2,5

Výměny po sepsání článku

přední a zadní tlumiče + kompletní brzdy (desky i kotouče) – na tuto výměnu došlo při 224t km, všechny věci kromě předních destiček byly původní a nutno říci, že auto se po výměně velmi zklidnilo, zejména na D1 kolem Jihlavy – jediný zádrhel nastane při výměně předních tlumičů, kde dílenská příručka radí spustit celý motor a pak tlumič vyměnit – jen i dle mého názoru jednodušší varianta a to odmontovat z předního kola prakticky vše (viz foto) a pak tlumič vyndáte snadno
žhavící svíčky – mráz v únoru 2012 dokonale prověřil schopnosti startování a pod –12 jsem již neodjel, 3 z 5 svíček byly kaput

První pravdivá reportáž o Milovicích

Thu, 31 Mar 2011 11:17:00 +0200

aneb co všechno jste o nich chtěli vědět, ale báli jste se si to přečíst

Ve vzduchu je cítit jaro. Stojím před zrenovovanou nádražní budovou v malém, avšak dynamicky se rozvíjejícím městě, uprotřed úrodných polabských rovin středočeského kraje. Kolem mě pozvolna nabírá rychlost nový a velmi pohodlný klimatizovaný vlak, ze kterého jsem před chvilkou vystoupila. Švihácky oblečený švitořivý průvodčí se usmívá z okna dveří a posuknem ruky mi kyne na viděnou. I přes odjíždějící soupravu slyším skřivana – tak je ten vlak tichý. Má mysl je omámena vlažnou dubnovou brízou a já na chvíli zapomínám, že tu nejsem na relaxačním wellness pobytu, ale kvůli práci. Ano, po sérii nelichotivých lživých článků konkurenčních listů jsem byla vyslána, abych uvedla věci na pravou míru a shlédla na tento středočeský zázrak zeleně a mládí realistickým pohledem…

V úterním popoledni mě míjí několik spokojeně se tvářících maminek s kočárky a dobře situovaných důchodců. Pokud už si spolu nepovídají nebo se láskyplně nevěnují dětem, přidržují u ucha (sexy grifem) třpytivé mobilní telefony a debatují s kamarádkami jako v nějaké brilantně sestříhané reklamě nadnárodního telefonního operátora. Jejich tváře jsou plné vzrušeného očekávání z toho, co skvělého dnes opět zažijí. Po odjezdu city elefantu se mi naskýtá pohled do komerčního centra města s několika značkovými obchody a supermarkety. Na první pohled mi je zřejmé, že tu všichni žijí v blahobytu, protože jedině majetní a zajištění lidé mohou vyprodukovat takové množství roztomilých odpadků. Ani v Praze, ekonomicky nejsilnějším regionu země, jich tolik kolem sebe nepotkáte. Ale tady, v bývalé vojenské postsovětské zóně, narazíte na tyto důkazy dostatku a prosperity doslova na každém kroku. Vojenská minulost a bezútěšná sovětská okupace místa bývá v médiích často až hystericky připomínána a zdůrazňována, avšak dávno tomu. Tam, kde před pět a dvaceti lety zhusta dupaly do betonu tisícovky bagančat denně, tam dnes po zámkové dlažbě klapou podpatky lodiček od Blahnika.

Vydávám se do mírného kopce po Armádním bulváru a hned mě překvapuje vysoký počet korzujících lidí. Upravené a vkusně oblečené mladé maminky se po širokém prospektu procházejí někdy i čtyři vedle sebe a zaníceně konverzují. O dětech, o manželech, časopisech, nákupech, partnerském sexu, nevinných milostných úletech, Albertu Camusovi, dovádění na swingers i placených kurzech skupinové masturbace… Zastavuji se v cukrárně ve stylovém rakousko-uherském baráku, zřejmě velmi citlivě zrekonstruovaném. Usměvavá servírka mi donáší presso picollo a účet se skandálně nízkou cenou. Ani tomu nemůžu uvěřit a po vzoru vedle platící maminky nechávám 75korunové spropitné. Ale to už se vpravo ode mě u zákusku svěřuje rozčilelá, atraktivní žena s hnědými kadeřemi jak Cindy Crawford tchýni, že si manžel, i přes oprávněné protesty týkající se vzhledu, nakonec prosadil koupi Porsche Cayenne, ačkoliv ona a malé dcerky preferovaly stylovější Audi Q7. „To je celý on,“ konejší ji tchýně a elegantně odfukuje z tenké davidoffky. „Jako bys ho neznala. Ale věř, že tě v listopadu poprosí o prominutí na pláži někde v tropech…“ Inu, není vždy vše ideální, ale i tady se mladá paní může těšit na dobrý konec. Něco za něco, jak se říká.

Po nevyhnutelné startovací kávičce pokračuji po Armádní třídě dál. Zeleně kolem mě je tolik, že jsem se o ní zapomněla hned na začátku zmínit. S naprostou samozřejmostí smysluplně vyplňuje každý volný kout, přesto nemáte pocit, že byste byla v jakési džungli. Stromořadí jírovců (kolem krásně opravených i nových domů), jimž se ze sladce vonících praskajících pupenů derou první listy. Lípy, javory, duby… Je toho tolik, že si tuto zelenou výsadu místní snad už ani neuvědomují. Tu a tam nějaká romantická rozvalina usazená v kvetoucích keřích jen podtrhuje výrazné změny k lepšímu, které se tu za posledních 20 let odehrály. A všude je živo, lidé chodí sem a tam, děti dovádějí, na lavičce pod růžovokvětou japonskou třešní sedí čtrnáctileté dívky a prohlížejí si Cosmoplitan. Jako bych se octla v novém seriálu, který v sobě mísí to nejlepší ze Sexu ve městě a Ordinace v růžové zahradě. Kolik lidí, tolik příběhů…

Ještě jsem neušla ani tři sta metrů, a už přecházím na druhou stranu Armádní ulice, kam mě láká novostavba business centra s výrazným oranžovým štítem další skvěle vypadající kavárny. Je to prostě sexy! Nechávám se unést a usedám do měkké pohovky designového interiéru, který by mě mile překvapil i na Kuhrfürstendammu. Laté je prostě delikátní a o ceně musím pomlčet, nebo by mě kamarádky z Pařížské začaly podezřívat, že jsem začala šetřit. Opět se neubráním neposlouchat debaty těch skvěle vypadajích třicátnic sedících všude kolem, kabelky Gucci ledabyle odložené na stolech, kočárky od Pininfariny čekající přede dveřmi. Malá holčička se roztomile vzteká, ztratila botičku. Ta se zatoulala ke mně a já ji vracím mamince. A vida, je od Diora! Marně se rozhlížím, jestli tu mezi námi nesedí s dcerkou i Petra Paroubková. Dítětem narušený hovor však pokračuje. Asi pětadvacetiletá blondýnka v rudém kostýmku líčí jen o nemálo starší, ale skvěle promelírované přítelkyni ve famózních jeansech od Donatelly Versace, že večer po kojení shlédla Viscontiho Soumrak bohů. „Ta přímočará dekadence, která zárověn klade esenciální existenciální otázky, mě úplně odzbrojila. Bogard je jako balancující padouch strhující a na rozdíl od tebe nepovažuju pornografičnost a příliš dlouhé kamerové nájezdy scén masakru u jezera za samoúčelné.“ Kamarádka sice nesouhlasí, ale jako projev dobré vůle hned nabízí zapůjčení Wendersova Stavu věcí. „Tam se setkáš s podobnou existencialitou akcentovanou absurditou, jen je to zasazené do naší doby a vtipnější. Mimochodem, věděla jsi, že Dirk Bogard byl homosexuál?!“ Cítím svou parketu, tak novým přítelkyním i sobě objednávám piňacoladu a přirozeně vstupuji do hovoru, který se stočí na premiéru Havlova Odcházení, bižuterii od Swarowského a vibrátory…

Vaše Adéla „Carrie“ Knajpová

Novinky pro OSVČ v roce 2011

Wed, 12 Jan 2011 22:46:00 +0100

Uplynul další rok a se změnou letopočtu přichází také pár změn v oblasti daní, pojištění a dalších věcí, které se motají kolem podnikání osob samostatně výdělečně činných. S Novým rokem přichází letos celá řada úsporných změn, kterými se vláda snaží maximálně snížit tempo zadlužování. Zkuste si chvilku hospodařit jako stát, vsadím se že vaše podníkání nebude mít dlouhého trvání

Změna výše záloh

minimální záloha na zdravotní pojištění se zvedá na 1 670 Kč (13,5 % z 12 370 Kč což je 50% průměrné mzdy) – záloha musí být poprvé odvedena již v lednu 2011 (tj. do 8.2.2011), maximální záloha 20 040 Kč (stanoveno z 72násobku průměrné mzdy)
minimální záloha na sociální pojištění činí 1 731 Kč (29,2 % z vyměřovacího základu) a platí se do měsíce který předchází měsíci ve kterém podáte přehled za rok 2010 – poté musí být zvýšena na hodnotu 1 807 Kč (pokud vám z přehledu vyjde nižší máte smůlu, platit se musí tato minimální hodnota), maximální záloha je pak obludných 43 345 Kč
pro OSVČ s vedlejší činností jsou minimální zálohy před podáním přehledu 693 Kč a po podání 723 Kč

V důchodovém pojištění můžete platit zálohy na delší období než jeden měsíc, ale tuto skutečnost musíte nahlásit správě sociálního zabezpečení, jinak vám na první měsíc vznikne přeplatek a poté budete veden jako neplatič – holt je složitý na správě soc. používat jednoduché metody asi to neumí počítač. Navíc tyto platby dopředu lze dělat jen do konce kalendářního roku (to platí i pro případné přeplatky, které si necháte převést na zálohy).

Nemocenské pojištění

I mezi OSVČ se najde pár takových, kteří jsou účastni nemocenského pojištění. Špatnou zprávou je zvýšení sazby pojistného z 1,4% na 2,3%, díky čemuž se zvedá minimální platba na 92 Kč (nová záloha je splatná nejpozději 21.2.2011). A pozor, pokud si nezvýšíte svojí zálohu a po 21.únoru by byla menší než 92 Kč, automaticky vám zanikne účast na nemocenském pojištění.
Pokud jste účastni nemocenského pojištění, vykonáváte automaticky svoji výdělečnou činnost jako hlavní i přesto že mohou trvat důvody na základě kterých je vaše činnost klasifikována jako vedlejší.
Maximální mesíční platba nemocenského pojištění je 2,3% z max.vyměřovacího základu (148440 Kč) a činí 3 415 Kč. Nově se také nemocenská vyplácí až po 3 měsících vaší účasti na pojištění.
A aby toho nebylo málo, dochází k provázání vyměřovacích základů na nemocenské a důchodové pojištění a to tím, že nelze platit nemocenskou z vyššího vyměřovacího základu než z kterého máte vypočteno důchodové pojištění. Zkrátka žádné maxi platby nemocenské s tím, že se pak hodíte marod . Pokud to nevíte tak případná výplata nemocenské dávky vám náleží až od 22.dne konání pracovní neschopnosti. Proti nemoci je tak rozhodně výhodnější pojistit se u komerční pojišťovny .

Složenky končí – pokud ještě patříte mezi ty co platí sociální (důchodové) pojištění pomocí složenek, budete o ně muset žádat. Nic už vám úřad sám od sebe nepošle.

Co na to daně?

Od 1.1.2011 platí nový formulář pro přiznání k dani z přidané hodnoty – poprvé se použije pro daň za leden nebo první kvartál. Změny v zákoně o daních z příjmu platné od 1.1.2011, platí pro daně za rok 2011. Informace k daním za rok 2010 hledejte info zde.

K zásadním změnám nedochází, daň fyzických osob zůstává na 15% sazbě, daň právnických osob na 19%. Mění se některé odečítatelné položky a přichází pár omezení. Od 1.1.2011 platí také nový daňový řád, co to pro nás znamená si přečtěte např. zde (pozor je to hrozně dlouhý).

základní sleva na poplatníka se snižuje o 100 Kč měsíčně (povodňová daň), výše slevy je tak 23 640 Kč za rok
sleva na vyživované dítě zůstává na hodnotě 11 604 Kč
bylo rozšířeno spektrum darů, které lze odečíst z daňového základu
důchodci POZOR, příjmy nad 70 000 Kč měsíčně (součet příjmů ze zaměstnání, podnikání a pronájmu) nebudou osvobozeny o daň z příjmů – takže zvolněte a užívejte si vnoučat
pokud máte hypotéku na stavební pozemek, můžete uplatňovat odpočty úroků pouze za předpokladu že do 4 let na pozemku začnete stavět – to se bude určitě dobře kontrolovat

Slevy na dani

Následující položky si může poplatník odečíst od vypočtené daně.

sleva na poplatníka (tedy na každého plátce daně i na starobního důchodce) – 23 640 Kč
za každé dítě žijící v domácnosti (nezletí a nebo studující do 26 let) – 11 604 Kč (pokud je ZTP pak 21 360 Kč)
manžel či manželka s přijmy nižšími než 68t Kč ročně – 24 840 Kč (pokud je ZTP pak 49 680 Kč)
student do 26 let (doktorand do 28 let) – 4 020 Kč
invalidní důchodci – I. a II. stupeň 2 520 Kč, III.stupeň 5 040 Kč, ZTP/P 16 140 Kč

Pokud např. nestudujeme celý rok uplatní příslušný počet „dvanáctin“ dle skutečných měsíců.

Odpočítatelné položky (údaje k 12.1.2011)

Následující částky se odečítají z daňového základu, před výpočtem daně.

dary v max. výši 10% ze základu daně (minimálně 1 000 Kč) – odběr krve je oceněn částkou 2 000 Kč jako hodnota daru
úroky z hypotečních úvěrů v max. výši 300 000 Kč za domácnost
zaplacené penzijní pojištění max. 12 000 Kč snížené o 6 000 Kč (tedy 6–18t)
zaplacené životní pojištění max. 12 000 Kč
členské příspěvky odborům do 3 000 Kč
daňová ztráta vzniklá v přešlých 5 letech
náklady na výuku žáků do výše 30% a náklady na výzkum a vývoj do výše 100%

Cestovní náhrady

Vyhláška č.377/2010 Sb stanovuje na rok 2011 následující ceny pro cestovní náhrady.

základní náhrada na 1 km – 3,70 Kč (1 Kč u jednostopých vozidel)
průměrná cena benzínu 95 oktanů – 31,60 Kč
průměrná cena motorové nafty – 30,80 Kč
stravné je ve výši 63–74 Kč pro cestu 5–12 hodin, 95–114 Kč pro cestu trvající 12–18 hodin a 149–178 Kč pro cestu delší 18 hodin

Pro hromadu informací z oboru podnikání doporučuji server JAKPODNIKAT.CZ.

Prověřeno Dakarem

Fri, 07 Jan 2011 17:50:00 +0100

Kdo by neznal slavnou pouštní rallye, která si již více než 30 let, zřejmě právem nese označení nejtežší rallye na světě. V našich krajích ji zřejmě nejvíce proslavil Karel Loprais a Josef Kalina, který je vlastně duchovním otcem, tehdy ještě československé účasti. Ale historií dakarské soutěže se zabývat nechci.

Určitě jste si všimli že pokud se nějaká automobilka úspěšně účastní Dakaru, začne tento fenomén silně využívat v propagaci. Na tom by nebylo nic divného, rallye jsou hlavně o propagaci a důkazech, že pokud si zakoupíte vůz od výrobce, který se úspěšně účastní rallye soutěží, máte vlastně doma malého soutěžáka. Ostatně automobilky stojí účast továrních týmů nemalé peníze.

Otázka zní k čemu je vlastně pro vývoj běžných aut fakt, že se výrobce účastní závodů? Určitě se díky snaze být stále rychlejší a mít auta co více vydrží, žene kupředu vývoj, ale pro běžné výrobky automobilky se toho dle mého názoru moc nemění. Cena soutěžních speciálů je natolik vzdálená ceně bežných aut, že si lze jen těžko představit zda se vůbec něco ze zkušeností nasbíraných v rallye, použije do sériové výroby.
Kdejaký sportovně založený nadšenec, který si koupí auto proklamované puncem „prověřeno Dakarem“ bude možná zklamán že při přejezdu první duny (kterou v našich zeměpisných šířkách nebude snadné najít) neuspěje. Nemyslím si, že uživatelé kupující si auto jsou blbci, jen mne prostě přijde nefér zakládat reklamu na něčem, z čímž má seriové auto společný tak znak automobilky.

Pokud přijmeme fakt, že na sériově vyráběném autě jsou použita některá osvědčená řešení ze soutěžních aut tak je potřeba přihlédnout k životnosti. Běžný uživatel většinou chce aby mu auto vydrželo co nejdéle, tedy 200–300t km či 15 let (plus mínus). Závodním speciálům postačí aby vydržel motor jeden závod a zbytek součástí jednu etapu. Tovární týmy jsou prakticky schopné za noc sestavit nové auto a tak je svazují pouze pravidla soutěže, kolik toho lze použít. Tedy opět slogan „prověřeno Dakarem“ silně pokulhává za realitou.
Jiná věc je u „téměř“ sériových aut se kterými se účastní nadšenci a upraveno mají tak max. pérování, tlumiče a doplněný bezpečnostní rám, zde by se dalo o prověření soutěžemi hovořit.

Na druhou stranu na Dakar se pěkně dívá a člověk žasne nad tím co auta i lidi v nich vydrží

Básně od Karla Plíhala

Thu, 06 Jan 2011 01:26:00 +0100

Někdo v hlubinách těchto stránek se skrývá text, jehož obsahem jsou nezapomenutelné básničky, kterými Karel Plíhal zpestřuje své koncerty. Zde je pár nových, které jsem pochytil za poslední pár let.

O losech
Táhnou losi bílou plání,
táhnou za polární září,
když se v záři losí páří,
dochází ke slosování.
Konec všecho snažení,
los v posledním snažení.

O ptácích
V bezpečí stařičké sekvoje, kde nájem je za patakel
do kůry tak jako do stroje, tluče pták samizdatel.

Pták s podivným jménem snovač, odnáší můj zapalovač.
Jeho zjev mně klame ňák, spíš to bude planeňák.

Nudistická
Vůbec se netěším na léto, to bude na pláži řečí,
neboť mám poněkud malé to, co jiní mívají větší.

Na pláži
Pánu Bohu vypad z kapsy notýsek, zastavil se až na pláži o písek,
pak jej vlny do hlubin vod smetly, všechny ryby si v něm v noci četly.
Co je psáno, to je dáno, proto od těch dob,
ryby mají nakázáno, mlčet jako hrob.

Hotýlek
Malý je horský motýlek,
ty usínáš a já ještě vzhůru,
tvůj vytetován na rameni motýlek
se s věkem změní v děsnou noční můru.

Veselý poplatník
Daně platím, řiť mám holou,
vše mám zatím pod kontrolou.

Ráček
Z vody smutně čumí ráček,
už mu zvoní umíráček.

Serfování
Serfuj, serfuj, doserfuj,
pak se z toho poser.
Fuj!

Fetující eunuch
Pozoruju kleštěnce,
jak si čuchá k leštěnce.

Brit
Uvěznili v cele Brita
přestože byl celebrita.

Tereza
Krásná a něžná je Tereza,
když sundá všechny ty železa.

Vyzývavá slečna
Podívejte lidé,
jak jsem pěkně 3D.

Polykač
Polykače meče
chytly břišní křeče.
Chvíli tiše sténá,
chvíli zase kleje tu
a pan doktor už mu píše
hřebíkovou dietu.

Tchán
Vrazil do mě kopí chán,
tak tu ležím opíchán.

Hamlet
Chlebíčky jsou obloženy,
káva už je namleta.
Někdo zvoní, čtyři ženy
vedou pana Hamleta.
Prej se jenom chvilku zdrží,
už rok s náma žije tu.
Skoro nejí, neboť drží
bezlebkovou dietu.

Nebezpečná Fabie
Pod čím, pod čím, pod čím,
pod čím leží otčím?
Leží pod mou Fábií,
nepozornost zabíjí.

Kocour
Když už večer zhasne svíčka
a všechno se utiší,
kocour sedí u písíčka,
kliká šedou myší.

V zrcadle
Koukám na svůj obličej,
co dnes lidi nezničej.

Dogy
Podnikatel venčí dogy
polepené jeho logy.

Bordel na poště
Včera mi příšla péefka
z roku, kdy zabili J.F.K.

V souvislosti se zdravotními potížemi
Už si nikam nedosáhnu,
klouby mé topí se ve rzi.
Řekni mi, ó Pane Bože,
kde stáhnu poslední verzi.

Bankomat
Ať Mozart, Bach či Chopin,
všem řekne si bankomat o PIN.

Na Starém bělidle
V chaloupce Němcová Božena,
u splavu Viktorka Kožená.

O slonech
Slonice má v lůně
jedno malé slůně.
V rámci slovní hříčky
už mu lezou klíčky.

Krmení
Paní v parku krmí ptáčky
hřebíčky a napínáčky.
To je ale dobrota,
jsou čerstvé – přímo od Rotta.
Malí ptáčci pilně zobou,
nepohrdnou ani skobou.
S bázní hledí na dívky,
jak k nim kráčí s kladívky.

Smolař
Když s nějakou husou jdu,
tak to skončí u soudu.

Brno
Já mám holku v Brně,
ta holka má mrně,
které se mi podobá
pouze nepatrně.

Bouřka
Nebojte se bouřky přeci,
to si Pán Bůh jen tak hraje.
Klidně spinká ježek v kleci,
v kleci pana Faradaye.

Linda
Dříve byla Linda má,
teď se tahá s Indama.
Opouštím milostný ring,
nejsem Ind, jsem jen ing.

Japonec
Japonec je také pako,
pokapal si saké sako.

Lenka 2
Dnes přijímám kondolence,
neb mi prasknul kondom v Lence.

Demence
Postižen stařeckou demencí,
pletu si manželku s kredencí.
Toužebně čichám jí ku pleti
a hladím po spodním šupleti.

Čas
Malý je horský motýlek,
ty usínáš a já ještě vzhůru,
tvůj vytetován na rameni motýlek
se s věkem změní v děsnou noční můru.

Vševěd
Včera cestou z oběda,
potkal jsem děda Vševěda.
A na hlavě toho dědy,
leskly se tři zlaté dredy.

Ledvinový kámen
Ať hodí kamenem ten, kdo je bez viny,
já jich mám plné ledviny.

Věrka
Nečum už do té placaté bedničky
a všímej si radši Věrky.
Nejsou jen nuly a jedničky,
jsou taky dvojky a trojky a čtverky.

Lékařská
Už ani třešničku na dortu,
mám totiž v prdeli aortu.

Ekologická
Z vody smutně čumí ráček,
už mu zvoní umíráček.

V souvislosti s potencí
Dočkal se změny režimu,
teď už však jenom leží mu.

Po návštěvě indické restaurace
Zpocené čelo, vnitřnosti pálí,
a kus dál v roští bohyně Kálí.

Indie
U řeky jménem Ganga
perou si Indky tanga.

Tuleni
Proč se smějou tuleni?
Protože jsou zhuleni.

Golem
Hromada hlíny je Golem,
co prošel minovým polem.

Vesmír
Prej se vesmír rozpíná
všemi směry stejně.
Oheň v kamnech zhasíná,
tak přitul se a hřej mě.

Zálohovací
Všechny ženy jak čas letí,
podle vůně, vlasů, pleti,
věku – kolik je ti?
Ukládám si do paměti.
A ty co jsou zvláště k světu,
zálohuji na disketu.
Pro hluboké chlapa city
harddisk velké kapacity.

PF 2011

Fri, 24 Dec 2010 17:33:00 +0100

V Novém roce si zachovejte humor a zdravý rozum.

Metody kterými lze z GPS dostat milimetry

Thu, 02 Dec 2010 17:39:00 +0100

Jedná se o metody a postupy měření v oblastech geodézie, kde se snažíme dostat ze systému z hlediska přesnosti co se dá. Zde se můžeme dostat i na milimetrovou přesnost. Geodézie používá diferenciální fázová měření. Vypnutí záměrného rušení SA nemá z hlediska geodetického využití systému žádný význam. Na rozdíl od kódového měření, kdy se za pomocí tranzitního času určí pseudovzdálenost mezi družicí a přijímačem, se při fázovém řešení určuje počet násobků (ambiguit) vlnové délky nosné vlny. Jakmile je určen celočíselný počet ambiguit, sleduje přijímač již jen fázové posuny. Určení ambiguit je poměrně obtížné a hlavně těžko kontrolovatelné zda je správně – existuje celá řada nejednoduchých metod.

Podmínky pro geodetická měření GPS technologií

V geodézii se pro určování polohy bodu využívá fázových pozorování a relativní (diferenciální) způsob určování polohy, kdy měří současně nejméně dva přijímače (nebo využití sítě permanentních stanic) a výsledkem je relativní poloha těchto přijímačů (Relative Positioning). Systém GPS umožňuje též určení absolutní polohy bodu (Point Positioning), ale touto metodou lze dosáhnou pouze přesnosti několika metrů, což je pro geodetické účely zcela nevyhovující a navíc je tato služba (PPS – precise point service) určena jen pro vojenské subjekty. Relativní způsob umožňuje určit souřadnicové rozdíly ve vztažném družicovém systému vzhledem ke geocentrickému bodu, jehož souřadnice jsou známy. Při výpočtu základen do 500 km postačí použít dvojnásobné diference, ovšem pro případné rozsáhlejší sítě je nutné použít trojnásobné diference se zavedením dalších korekcí. V závislosti na účelu a požadované přesnosti sítě lze použít následující metody:

statická (m_P = 3 – 5 mm)
rychlá statická (m_P = 5 – 10 mm + 1 ppm)
stop and go (m_P = 10 – 20 mm + 1 ppm)
kinematická (m_P = 20 – 30 mm + 3 ppm)
RTK – real time kinematic (m_P = 30 – 50 mm)

Vzhledem k tomu, že při těchto měřeních očekáváme výsledky v řádech centimetrových (viz výše) je nutné splnit několik základních podmínek:

současná observace alespoň na dvou bodech
dostatečně velká viditelná část oblohy
nepřítomnost předmětů způsobujících multipath (vícecestné šíření signálu)

Pro metody statické a rychlé statické které dávají ve výsledku nejpřesnější výsledky je nutné měření plánovat. Hlavní pozornost je nutné věnovat volbě metody a délce observace (měření). Doba observace se volí dle:

konfigurace družic během měření
počtu viditelných družic během měření
stavu ionosféry
délky základny
překážek v okolí určovaných bodů

Minimální počet družic, které je nutné pozorovat se volí dle použité metody (minimum pro určení výšek 2 družice, pro určení polohy 3 družice, pro prostorové určení 4 družice). Veškeré plánování se provádí na počítači pomocí software. Např. modul Vis-A-Vis výpočetního systému GeoGenius od firmy Spectra Precission.. Po zadání data měření, přibližných souřadnic a výšky stanoviska, úhlu elevační masky získáme údaje o dosažitelnosti družic systémů NAVSTAR GPS a GLONASS (dle aktuálního almanachu). V software je možné interaktivně modelovat případné překážky v měření. Plánovací data se zobrazují v grafické podobě Je možné též zobrazit grafy DOP (Dilution of Precision Factor – faktory omezující přesnost) a jejich modifikace (PDOP, GDOP, atd.)Plánování se nejvíce využívá při statické metodě. Z grafů se snadno stanoví nevhodná období pro pozorování na daném stanovišti a určí se optimální čas pozorování. Pro snížení vlivu ionosférické refrakce by bylo nejlepší měřit v noci, ale z praktického hlediska se měří ve dne.

Před měřením se při použití statické metody doporučuje provést rekognoskaci bodů. Zjišťuje se přístup k bodům, vhodnost polohy bodu vzhledem k okolním překážkám. U významných překážek je třeba zaměřit jejich azimuty a výškové úhly a zanést tyto hodnoty do plánu měření. Je také nutné posoudit zda v okolí bodu nemůže nastat multipath a případně částečně eliminovat tento efekt použitím krycího talíře antény. Při měření kinematickou metodou je nutné dobře zvolit referenční stanici, protože po celou dobu měření musí být zajištěna viditelnost ve směru pohybu sledovaného objektu.

Geodetická metody měření GPS technologií

Statická metoda

Statická metoda spočívá v kontinuální observaci několika aparatur po dobu několika hodin až dnů. Jde o metodu časově nejnáročnější, ovšem poskytující nejpřesnější výsledky. Používá se pro speciální práce s maximální požadovanou přesností (budování polohových základů, regionální geodynamika, sledování posunů a přetvoření). Při opakovaných měřeních v dostatečně vzdálených časových intervalech je možné sledovat tektonické pohyby bodů. Při delších základnách vykazuje statická metoda mnohem vyšší přesnost než metody klasické geodézie. V případě proměřování velmi dlouhých základen (kontinentální měření) je nutné modelovat při výpočtu celou řadu faktorů, které se na krátkých základnách neprojevují. Jejich výčet a popis lze najít ve Vyšší geodézie 2 [Mervart, Cimbálník]. Metoda se řadí mezi postprocesní – výsledky nelze získat online při měření, ale až po zpracování výsledků.

Rychlá statická metoda (pseudostatická metoda)

Doba observace při této metodě dosahuje několika minut, což je umožněno technologií rychlého určování ambiguit. Metoda vyžaduje dvoufrekvenční přijímač s P kódem a výhodnou konfiguraci družic (5–6 družic s elevací vyšší než 15 stupňů). Velké omezení pro tuto metodu představuje úmyslné rušení kódu – selective availability (zrušeno v roce 2000), nebo nahrazení P kódu jeho šifrovanou verzí Y kódem. Metoda se realizuje dvojicí přijímačů a měření lze uskutečnit v okruhu 15 kilometrů od zvoleného referenčního bodu. Použití je pro zhušťování základních i podrobných bodových polí a budování prostorových sítí nižší přesnosti. Opět jde o metodu postprocesní.

Metoda stop and go (polokinematická metoda)

Je obdobná rychlé statické metodě, přijímač však nepřestává měřit ani při přesunu mezi jednotlivými podrobnými body. Pouze na prvním bodě je nutné setrvat tak dlouho, dokud není možné spolehlivě vyřešit ambiguity. Pro určení ambiguit se využívá měření v kinematickém režimu na koncových bodech známé výchozí základny, na které jsou známé souřadnicové rozdíly s přesností 5 cm, nebo se využívá výměny antén mezi dvěma blízkými přijímači (5–10 metrů). Přijímač který se pohybuje musí být nastaven v kinematickém režimu, přijímač na referenční stanici může pracovat jak v kinematickém tak ve statickém režimu. Na měřených bodech je možno měření zkrátit na několik sekund za předpokladu, že během přesunu nedošlo ke ztrátě signálu (pak metoda přechází v rychlou statickou metodu). Metoda stop and go se využívá pro určování souřadnic podrobných bodů.

Kinematická metoda

Metoda rozlišuje dvě technologie měření. Kinematická metoda s inicializací je podobná metodě stop and go s tím rozdílem, že po počáteční inicializaci (vyřešení ambiguit) provádí pohybující se přijímač měření v krátkém časovém kroku. Nutnost opakování inicializace po ztrátě signálu během měření se pokouší odstranit kinematická metoda bez inicializace. Tato metoda vychází z předpokladu, že ambiguity je možno určit na základě přesných kódových měření i při pohybu přijímače (on-the-fly ambiguity resolution).

RTK – real time kinematic

Kinematická metoda v reálném čase je nejnovější metodou měření. Využívá rádiového přenosu korekcí fázových měření od referenčního k pohybujícímu se přijímači. Metoda nachází uplatnění při určování souřadnic bodů podrobných bodových polí a podrobných bodů, především však při vytyčování.

Sítě pernamentních (referenčních) stanic

Sítě stanic, které neustále určují svoji polohu a slouží jako druhá měřeící aparatura pro využití diferenciálního měření – tedy to co se využívá v geodézii. Výhodou je že vlastníte pouze jeden příjímač GPS a druhý vám zprostředkuje právě tato síť. K lednu 2012 jsou na území ČR v provozu tyto sítě:

Trimble VRS Now Czech – síť provozovaná firmou Trimble
CZEPOS – síť provozovaná Zeměměřickým úřadem, tedy státem
TopNET – síť provozována firmou Geodis, budovaná ve spolupráci se SŽDC

Sít referenčních stanic nahrazuje druhou stanici, kterou byste museli mít bez této sítě. Každá stanice v síti má přesně určené souřadnice a k aparatuře kterou provádíte měření se přenáší pouze korekce od dané referenční stanice. Korekce můžete přijímat online (poté jde o RTK) či data následně zpracovat (poté jde metody postprocesní). V rámci těchto sítí můžeme tedy polohu určovat:

DGPS – diferenční GPS – založené na kódovém měření, přesnost 10 – 20 cm, vhodné pro GIS, pro měření stačí jednoduchý GPS přístroj umožňující kódové měření (to jsou všechny) a schopný přijímat DGPS korekce v reálném čase
RTK – real time kinematic – referenční stanicí je jedna ze stanic systému, korekce jsou přenášeny online přes internetové spojení do přijímače, pro měření je nutná dvoufrekvenční aparatura se schopností přijímat korekce, centimetrová přesnost
VRS- virtuální referenční stanice – systém vypočítá virtuální stanici, kterou umístí do blízkosti měření
- RTK – PRS – přijímač vyšle do systému informaci o své přibližné poloze a získává data z virtuální (pseudorefereční) stanice umístěné v okruhu cca 5 km od místa měření, pro výpočet korekcí jsou k dispozici data z celé sítě
- RTK – FKP – korekce jsou vztaženy ke stanici CZEPOS a jsou doplněné o plošné parametry FKP generované na základě síťového řešení ze všech stanic
postprocessing – pro určení pozice až po měření, přesnost cm až mm

Ne všechny sítě podporují všechny služby.

Aktualizace v lednu 2012.

Telefonní SPAM

Mon, 15 Nov 2010 16:35:00 +0100

Také vás neustále otravují telemarketingové firmy s nabídkou dokonalých finančních produktů, bez kterých rozhodně nemůžete žít? Když má člověk čas je úsměvné si zkusit s druhou stranou pohovořit. Důležité je volit netypizované odpovědi na které je protistrana školena, tím se vám dost často podaří druhou stranu aspon na pár vteřin vykolejit. Zde níže udím telefonní čísla, ze která mne volala s nějakými úžasnými nabídkami.-

725 256 505 – budete dotazováni zda jste slyšeli o změnách ve stavebním spoření a hned si s váma bude chtít protistrana sjednat schůzku, poměrně rychle má druhá strana naštvaný tón, když se snažíte vysvětlit že vás to nezajímá
738 312 935 – Raiffeisenbank – pokud nemáte úvěr jste prakticky mtrvola
774 487 453 – Citybank vám bude radit jak ušetřit a nejlépe samozřejmě s nějakou kartou na které oni vydělají
412 446 400 – Raiffeisenbank – určitě potřebujete kreditní kartu a dalších 150 produktů, který jsou k ničemu
732 955 309 – britská životní pojišťovna nabízející nezávaznou schůzku
581 002 300, 311 a možná i další – vypadá to na Vodafone nabízející kreditní kartu, když se zeptáte jestli se dá přes tu kartu volat, nic se nedozvíte
227 191 237 – nějaký telemarketing, na číslo nelze volat zpět, vysoce otravní, zkoušejí volat třeba týden pokud to neberete

Nebojte se vlastních dětí

Mon, 18 Oct 2010 21:38:28 +0200

Mít děti je prima. Od prvního okamžiku až do doby, kdy váš potomek bude mít vlastní potomky a vy se stanete dědečkem. Pokud jste tím už prošli, následující text vám to připomene. Pokud ne, alespoň uvidíte, o co jste přišli nebo co vás čeká.

1. rok

Vyměšuje zcela nekontrolovatelně kdekoliv a kdykoliv. Pokud nechcete mít z bytu jedno veliké hnojiště, musíte jeho výkaly něčím zachycovat. S oblibou si je rozmaže po celých zádech v okamžiku, kdy manželka opustí domov. Řve při každé příležitosti. Pokud zapáchá, je to dobré – uchází. V opačném případě se začne nadýmat a musíte ho zezadu propichovat, aby nepuknul.
Sliní, plive dudlíky na ulici a opruzuje se.
Výhoda: kam ho odložíte, tam ho najdete.

2. rok

Pokud ho chováte v kleci, máte o starost míň. Jinak se dokáže odplazit z vašeho dosahu a dostat se nejnemožnějších prostor vašeho bytu. Nejste-li dost bedliví, taháte z jeho pusy sponky do vlasů, knoflíky, pantofle – zkrátka vše, co se obvykle nachází na podlaze. Nestihnete-li vše vylovit z jeho úst, čekáte na to potom na opačném konci. Čipernější dítě začne chodit. Nejdříve se rozeběhne k rozpáleným kamnům, poté na sebe zvrhne právě nalitý čaj. Línější dítě vás děsí tím, že nechodí a nemluví. Ale i z takového borce se může vyklubat nový Zátopek.

3. rok

Strhává ubrusy ze stolu i se vším, co je na nich umístěno umístěno – nejlépe v okamžiku, kdy do dveří vstupuje návštěva. Svou zálibu v chůzi realizuje nejraději v okamžiku, kdy se ocitne v neznámé krajině. Při jeho hledání se seznámíte s místními policisty a hasiči.

4. rok

Některé dítě deptá své rodiče tím, že mluví, jiné zase stále zatvrzele mlčí. Každé mluvící zaručeně mrší některou z hlásek. Malé skupině rodičů se to líbí, většina propadá pesimismu. Netřeba – i s takovou vadou to lze dotáhnout až na prezidenta.

5. rok

Začínáte se seznamovat se sousedy v bloku, neboť váš chlapec mičudou pilně vysklívá jejich okna. Dívenka pořádá pro své vrstevnice vzdělávácí kurzy sexuální a rodičovské výchovy.

6. rok

Oblíbenou hru na doktora poznáte tak, že na vás přilítne rozlícený rodič ze sousedství (mate-li doma chlapečka), nebo naopak běžíte vynadat jiným rodičům (máte-li doma holčičku). Za sviňáka je totiž odjakživa považován mužský element. V tomto věku mnohdy mylně.

7. rok

Stále více času trávíte s dítětem na chirurgii – tam chodíte dobrovolně, aby vám ho zase slepili dohromady, a ve škole – tam si vás volají jeho vyčerpaní učitelé. Ztratí klíč od domu a vy budete měnit zámek.

8. rok

V samoobsluze ukradne svou první žvýkačku a vám tím vyvolá první z vašich následujících hysterických záchvatů.

9. rok

Činí mu obtíže násobilka a rozdíl mezi tvrdým a měkkým i, avšak rozdíly mezi oběma pohlavími ho přitahují čím dál víc.

10. rok

Vyslechnete-li nepozorovaně jeho hádku se sourozenci, zjistíte otřeseně, že znáte slabou polovinu jejich zásobnice vulgárních výrazů. Opětně ztratí klíče od domu, začínáte nabývat na zručnosti při výměně zámků.

11. rok

Spolužáci vašich dětí doma prohlašují, že vás by nechtěli za tatínka ani náhodou. U jejich rodičů tím stoupnete v ceně.

12. rok

Vaše snaha vést dítě k pořádku selhává. Začínáte pozvolna měnit svůj doposud odmítavý postoj k základní vojenské službě. Uvědomíte si, že za nedlouho dítě opustí školu a začnete mu vyprávět poutavé příběhy o popelářích, zednících a bezdomovcích. Protože to na dítěti nezanechává žádné stopy, začínáte se s ním učit.

13. rok

Syn definitivně odkládá „Hochy od Bobří řeky“ do odpadkového koše.

14. rok

Téměř uzoufané dceři začnou konečně růst prsa. Syn je zatím zkoumá na svých spolužačkách.

15. rok

Přijímací pohovory na střední školu vás připraví o zbytek nervů. Ne tak vašeho potomka, který v ten nejdůležitější den s klidem zapomene všechny přikázané pomůcky doma.

16. rok

Ztratí klíče od bytu. Máte vytvořen systém rotujících zámků, které pravidelně obměňujete. Také ztratí panictví (panenství) Zde už neobměníte nic.

17. rok

Neopětovaná láska ho žene za kamarády do hospody. Kupodivu opětovanou lásku tam táhne sám.

18. rok

Svými proporcemi vás dítko dohnalo. Nemusíte si toho všimnout, neomylně to však poznáte v okamžiku, kdy budete potřebovat čisté spodky, košili, svetr,… .

19. rok

Přestože pravidelně vyprávíte odstrašující příběhy o partách mladých lidí a jízdě automobilem, cítí nutkání projíždět se s přáteli v zasněžené noci. Děkujete bohu, že rozbíjí jen ten automobil. Sebekriticky uznáte, že se vám výchova vymkla z rukou a s nadějí začínáte vzhlížet k vojenské správě.

20. rok

Vaše naděje, že vojna z potomka udělá chlapa, bere za své Po několika besedách na toto téma, při nichž nemáte daleko k použití násilí, se váš syn rozloučí s vojenskou správou a odejde sloužit do civilu.

21. rok

Při cestě do ciziny ztratí batoh i s penězi a cestovním pasem. Samozřejmě, tentokrát klíče od bytu doma nezapomněl.
Jedna z mála útěch: váš syn se konečně naučil pracovat s prezervativem.

22. rok

Po čtyřech letech studia na univerzitě vám chytrá holčička sdělí, že ji čeká vyhazov, protože nestihla postupovou zkoušku. Její mimostudijní aktivity jí totiž zabraly všechen čas.
Váš syn začíná přemýšlet, jestli se chce někdy v budoucnu živit svojí prací. Aby se neukousal nudou, navštěvuje již po několikáté jednoroční kurz něčeho, co mu v budoucnu bude k ničemu.

23. rok

Chytrá holčička se dostane do jiného stavu.
Syn dál přemítá nad svým dalším osudem. Ovšem škála jednoročních kurzů začíná pomalu docházet.

24. rok

Přestože vás předchozí rekonstrukce bytu zcela vycucala, smíte radostně financovat svatbu. Máte-li trochu štěstí, uvidíte mladé po svatbě pouze občas (když jim dojdou peníze), jste-li smolař, nastěhují se bez skrupulí do vašeho právě zrekonstruovaného bytu.
Váš syn učinil závažný krok: začíná si zaškrtávat inzeráty i v rubrice Zaměstnání.

25. rok

Po čtvrtině století to tu máte všechno zpátky: řev dítěte, kakání, blinkání, pleny po celém bytě… Bohužel vaše nervová soustava je též o 25 let zchátralejší.
Ale osud vám nachstal i příjemné překvapení: váš syn je zaměstnán!

A tak se před vámi otevírá možnost vše si znovu zopakovat Ovšem je tu podstatný kvalitativní rozdíl. S netajeným zadostiučiněním můžete sledovat, jak další generace malých trapičů vrací svým rodičům vše, čím oni deptali vás.
A vy, kdysi tvrdí vychovatelé, nyní spojenci těch malých ďáblů, jim v tom budete obětavě pomáhat. Nepromarněte svoji šanci.

Stojí to za to !

Socialismus si zasloužíme

Mon, 15 Mar 2010 00:16:00 +0100

Čím více se blíží termín květnových parlamentních voleb, tím více ve mne vzrůstá pocit, že se pomalu ale jistě otáčíme k dobám minulým. Jen težko se dá uvěřit, že 20 let po pádu vlády jedné strany většina národa vzhlíží s otevřenou náručí k levici a čeká co jim spadne zhůry do huby. Jsme cca jednu generaci od pádu režimu, který se může vesele měřit s fašismem neboť zabil prakticky stejné množství lidí – navíc vlastních a lidé velmi rychle zapomněli. Zabýváme se ptákovinami typu kdo se lépe popasoval s privatizací a buď štěstím nebo obejitím zákonů se více obohatil. Jistě zákony se nemají ignorovat a obcházet, ale řešit některé věci po x letech stále dokola je absolutně zbytečné. Základní principy listopadového převratu nám vesele utíkají. Slovo svoboda je silně nedoceněno, bere se to v dnešní době jako samozřejmost – zkuste se zeptat dříve narozených kteří pamatují zrůdnosti bávalého režimu.

Dnešní dostupnost prakticky všeho na co si člověk vzpomene je brána také jako něco normálního a naopak se někteří dokáží vztekat nad tím, že ten co si za mnou ve frontě v supermarketu kupuje lepší model televize je určitě svině, která to ukradla a jak to že já na to nemám. Životní hodnoty se u některých zúžili na hnusnou závist, pocit toho že demokracie je o nicnedělání a o kecání do všeho a vše je doprovázeno pocit všeho vědění.
A přešně na těchto základech staví natolik populární sociální demokracie svůj volební úspěch. Nenávist k majetnějším, neochota akceptovat že společnost byla vždy rozkastována, pocit nekonečné důležitosti a zaujetí vlastní osobou a také absolutní ztrátou selského rozumu. Na využití těchto „hnusů“ si strana oranžových najme ještě americkou agenturu, která vše ještě zabalí do lepšího balícího papíru a dá na to lepší mašli, aby náhodnou někteří se zbytkem rozumu nezískali pocit, že je něco špatně.
Společnost se vždy bude dělit na sortu těch co mají a táhnou, sortu těch to dělají a makají na sobě a sortu těch co se vezou. Převedeno do řečí IQ – 2% populace má IQ nad 130, 20% je v rozmezí 110–130 a nejvíce zástupců cca 55% je v rozmezí 90–110. Může se nám to nelíbit, ale krásně to koresponduje s výše udaným rozdělením společnosti. Řečeno ekonomicky ty 2% lidí táhnou lidstvo kupředu a vytváření většinu peněz a hlavně dávají práci těm pod nimi, těch 20% se usilovně snaží starat samo o sebe a více či méně se jim daří dobře a ten zbytek se veze, čeká co bude a usilovně nadává na ty vykořisťovatele nad sebou. No a recept sociální demokracie je zničit ty 2%, které mají (všechno jim sebrat a dát to těm dole), maximálně motivovat těch 20% aby se přestali starat sami o sobě a stali se ovcemi a litovat tu největší skupinu jací to jsou chudáci a jak je potřeba zničit a ožebračit tu horní skupinu. Já nevím, ale asi jen debilovi (omlouvám se opravu nemocným za zneužití tohoto slova) asi nedojde, že zničením horních skupin se prostě spodek lépe mít nikdy nebude a to ani když se přebarví na oranžovo.

Těžko se smiřuji s faktem, že je v českém národě tolik ovcí, které uvěří pohádkám o 13 důchodu, pár korunám na pastelky, podpoře flákačů a simulantů (znovuzavedení 3 dnů nemocenské) a dalších populistických keců. K politice je potřeba přistupovat s tím, že se tam kradlo, krade a krást bude a rád bych viděl 99,9% lidí, kteří by se tam dostali zda se zachovají jinak. Každého když vyroste nahoru napadne, že to nebude trvat věčně a začne se zajišťovat – něhledě na skutečnost, že ostatní by zavedení „jiných“ pořádků ihned tvrdě odmítalo. Na západě od nás to není o moc lepší, jen je tam trochu lepší morálka v případě že se něco provalí a koná se tam trochu více pro lidi.
Z tohoto důvodu je úplně zbytečné členit politické subjekty na ty kteří mají více afér, více „mafiánů“ ve svých řadách, více „teoretické“ korupce, apod. Je potřeba selským rozumem zhodnotit, který subjekt nabízí více pro lidi a to ve formě dlouhodobé – ne že zítra dám všem guláš, pozítří auto a za měsíc všechno krachne. Minimálně podle poloviny národa je ovšem 5 plus 5 cca 25 a vidina dovolené na leasing natolik lákavá, že si prostě ten socialismus zasloužíme.
Mějte ovšem na paměti jednu věc. Úspěšní lidé se nenechají ožebračit, pokud jim stát více zdaní jejich peníze, začnou šetřit a to tím že vyhážou své zaměstnance, přesunou výrobu či celou firmu jinam a hlavně stále budou mít relativně „dost“ proti ostatním, kteří dnes dřou bídu a za pár let socialistické politiky budou žrát kořínky.

Přikládám pár slov pro předsedu sociální demokracie, od Michala Vitouše (jako doplněk k fotkám které se houfně přidávají na facebooku).

Několik (jiných) vět

Pane předsedo,
po vaší programové konferenci mám potřebu napsat „Několik vět“.

Předesílám:

nejsem agentem ODS, jsem potenciálním voličem stran, kandidujících v květnových volbách, tedy i této strany
vždy mám raději hlas pro něco, než proti něčemu

Přes tato prohlášení mám potřebu napsat:

Mám už dost oranžových hesel podél silnic, v blízkosti domu, kde bydlím a čím více je tato povodeň větší, tím větší mám pocit, jako bych se vrátil do dob budování socialismu a „pevné jednoty strany a lidu“. Osobně pevně věřím, že toto tu není „na věčné časy a nikdy jinak“.
Doufám navíc, že u mne nezazvoní telefon, kde se ozve hlas váš, nebo někoho z vaší strany, byl bych nejspíš nucen porušit některé zásady slušného chování.
Nesouhlasím s rétorikou, kterou používá vaše strana proti všem, kteří mají jiný názor než vy. Je to ubohý styl, zesměšňovat a strašit umí každý a vy ho nadužíváte v míře, která tu již dlouho nebyla. V mých očích je to hlavně vaše strana, kdo je hlavním viníkem úpadku politické kultury.
Žádám po vás, stejně jako po všech politicích, zajištění a ochranu základních lidských svobod. Obávám se však, že strana pod vašim vedením je připravena je omezit natolik, že v případě vašeho „vítězného května“ vrátíte tuto republiku do doby před listopad 1989. Znakem těchto tendencí jsou například opakované a bohudíky zatím neúspěšné žaloby na časopis Reflex, v poslední řadě fotografování oponentů na vašich mítincích – a je hloupé, že se oháníte argumentem, že toto ODS dělala také. Pokud to považujete za špatnou věc u jiných, proč totéž děláte vy?
Opravdu nechci vrátit tři dny nemocenské, ale chci, aby si nadále lemplové rozmysleli jít krátkodobě marodit, protože se jim vyplatí nedělat a přitom za to dostávat peníze.
Nechci třinácté důchody a odborářské benefity, chci dostávat poctivý plat za poctivou práci a mé daně, aby byly pečlivě obhospodařovávány, abych dostával zasloužený pravidelný důchod, na který jsem si platil, až bude můj čas.
Pokud budu úspěšným poctivým podnikatelem, chci být chválen, že dávám druhým lidem práci a dobře jim za ni platím a nechci být za to trestán neúměrným zdaněním, protože by to nakonec mohlo vést k přesunu mého podnikání za hranice, což by ve výsledku tuto zemi pouze poškodilo.
Chci být dobrým hospodářem a proto, pokud si vydělám například 10 tisíc, vím, že nemohu utratit 12 tisíc. Rád bych, aby tento princip byl ve státním sektoru nastaven co nejdříve, protože za státní dluhy bohužel poneseme následky všichni.
Rád bych, aby bílá byla bílou a černá černou, aby sliby platily a dohody byly dodržovány. ČSSD především pod vaším vedením v mých očích ztratila jakoukoliv důvěryhodnost. Ve vašem podání je přebarvení, nedodržení slibu a porušení dohody vždy natolik vyargumentováno, že se ztrácí původní myšlenka a vaše přesvědčení o vlastní pravdě je natolik pevné, že je jediný způsob jak se k tomu stavět – odmítat to a nevzdávat své, zdánlivě osamocené přesvědčení, že bílá je bílou, i když bezhlavé davy vám věrných tvrdí, že není.
Buďte si vědom toho, že mi nečinní žádné potěšení psát tato slova. Mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale pak by se i tento list mohl stát stejně nečtivým, jako mnoho jiných projevů…
S dovolením se vrátím opět na začátek:

zdůrazňuji, že nejsem ničím hlasem, vůbec ne vaším, ale ani modré strany, ani TOP09, abych vyjmenoval ty, o kterých ČSSD nejčastěji nelichotivě mluví.
a přesto, že mám raději hlas pro něco, než proti něčemu, nebudu tu radit, pro kterou stranu hlasovat. Avšak s plnou vážností člověka, který si cení svobody, říkám, že v květnu s mým hlasem počítat nemůžete a doufám, že rozhodující část společnosti najde cestu k jiným stranám než k ČSSD verze 2010. Sociálně-demokratickou stranu, bez populismu, frází, nabubřelosti a přehnaných slibů, považuji za normální součást demokratického politického spektra. A přeji vaší straně, ať se v květnu po pro ni neúspěšných volbách očistí a k této normálnosti dopracuje.

P.S.: neukážu na vás prostředníček, protože „nejste jednička“. Ale palec dolů ode mne máte.

Michal Vitouš

Novinky pro OSVČ v roce 2010

Sun, 21 Feb 2010 14:33:00 +0100

Další rok je za námi a tak je zde opět chvíle věnovat se jaké změny pro OSVČ si letos náš stát připravil. Na začátek je třeba upozornit, že celá řada změn zde uvedených se vztahuje na daně za rok 2010, které se podávají až v březnu 2011. V oblasti daní nicméně mnoho změn nenastalo, obecně se dá říci že v počtu změn není tento rok až tak vyjímečný – to samozřejmě není žádná pochvala naší státní správy, jsou věci které by se měnit neměly po celá léta.

Hlavní změny

došlo ke změně sazeb DPH z 9 na 10 procent a z 19 na 20 procent
každoročně se mění výše záloh na sociální a zdravotní pojištění
již pro daně za rok 2009 lze využít vyšších výdajových paušálů, na rok 2010 prozměnu nějaké zase klesnou
mění se datum kdy musíte zaplatit všemožné poplatky státu (daně, pojištění, …) k danému datu musí být již vše na účtě státu

Změny v sociálním a zdravotním pojištění

minimální záloha na zdravotní pojištění se zvedá na 1 601 Kč – záloha musí být poprvé odvedena již v lednu 2010 (tj. do 8.2.2010), maximální záloha 19 205 Kč – pro OSVČ s vedlejší činností zálohy neplatí, platí jednou ročně dle podaného přehledu
minimální záloha na sociální pojištění činí 1 731 Kč (29,2 % z vyměřovacího základu) – záloha musí být odvedena od dubna (do dubna činí výše 1 720 Kč), pro vedlejší SVČ činí záloha 693 Kč (do dubna 688 Kč) – zálohy jsou splatné vždy mezi 1 a 20 v následujícím měsíci
zálohy na sociální pojištění nemusíte platit pokud naše činnost požadována za vedlejší a váš příjem po odpočtu výdajů za rok 2009 nižší než 56 532 Kč
nemocenské pojištění zůstává nadále dobrovolné – více info zde

Spousty užitečných informací najdete zde.

Co se týče daní?

Upozornění na začátek – tyto informace platí pro daně za rok 2010, tudíž vyplňování přiznání začátkem roku 2011. Na daně za rok 2009 hledejte info zde.
Zde žádné změny nečekejte, vše bude podobné jako v roce 2009. Jednotná sazba 15 % bez rozdílu rasy, barvy a šířky v pase (jde o daň ze superhrubého příjmu což odpovídá zdanění 23 %). Od příjmů nelze odečíst zaplacené sociální a zdravotní pojištění.

Výdaje lze uplatnit buď buď klasickým součtem nákladů nebo procentuálně dle typu živnosti (došlo ke snížení některých částek oproti roku 2009)

80 % zemědělci a řemeslné živnosti
60 % ostatní živnosti
40 % podnikání dle zvláštních předpisů, nezávislá povolání, znalci, tlumočníci, správci KP
30 % pronájmy

Slevy na dani

Následující položky si může poplatník odečíst od vypočtené daně.

sleva na poplatníka (tedy na každého plátce daně) – 24 840 Kč
za každé dítě žijící v domácnosti (nezletí a nebo studující do 26 let) – 11 604 Kč
manžel či manželka s přijmy nižšími než 68t Kč ročně – 24 840 Kč
student do 26 let (doktorand do 28 let) – 4 020 Kč
invalidní důchodci – částečně invalidní 2 520 Kč, invalidní 5 040 Kč, ZTP/P 16 140 Kč

Pokud např. nestudujeme celý rok uplatní příslušný počet „dvanáctin“ dle skutečných měsíců.

Odpočítatelné položky

Následující částky se odečítají z daňového základu, před výpočtem daně.

dary v max. výši 10% ze základu daně (minimálně 1 000 Kč)
úroky z hypotečních úvěrů v max. výši 300 000 Kč za domácnost
zaplacené penzijní pojištění max. 12 000 Kč snížené o 6 000 Kč (tedy 6–18t)
zaplacené životní pojištění max. 12 000 Kč
členské příspěvky odborům do 3 000 Kč
daňová ztráta vzniklá v přešlých 5 letech
náklady na výuku žáků do výše 30% a náklady na výzkum a vývoj do výše 100%

Aby člověk na nic nezapomněl existuje daňový kalendář. A ještě jeden užitečný odkaz – využijte při podávání daňových formulářů elektronickou cestu, je to jednoduché, pohodlné a především vám to pomůže odhalit chyby. Pokud nevlastníte elektronický podpis nevadí, vyplněné formuláře si exportujte do PDF, vytiskněte a zašlete poštou.

Cestovní náhrady

Vyhláška č.462/2009 Sb. stanovuje na rok 2010 následující ceny pro cestovní náhrady.

základní náhrada na 1 km – 3,90 Kč (stejná jako v roce 2009)
průměrná cena benzínu 95 oktanů – 28,70 Kč (v roce 2009 byla 26,80 Kč)
průměrná cena motorové nafty – 27,20 Kč (v roce 2009 byla 28,50 Kč)
stravné je ve výši 61–73 Kč pro cestu 5–12 hodin, 93–112 Kč pro cestu trvající 12–18 hodin a 146–174 Kč pro cestu delší 18 hodin – toto je zakotveno v zákoníku práce §176.

Pro hromadu informací z oboru podnikání doporučuji server JAKPODNIKAT.CZ.

Zaručená dieta

Fri, 19 Feb 2010 19:42:00 +0100

Otázka: Doktore, slyšel jsem, že kardiovaskulární cvičení může prodloužit život.Je to pravda?
Lékař:: Vaše srdce je přesně určeno pro určitý počet tepů a tím to končí…neplýtvejte jimi na cvičení. Všechno se jednou opotřebuje. Zatěžování srdce Vám život neprodlouží, to je jako kdybyste si myslel, že když budete autem jezdit rychleji, tak Vám déle vydrží… Chcete žít déle? Dejte si šlofíka.

Otázka: Měl bych jíst méně masa a více ovoce a zeleniny?
Lékař: : Musíte tento problém uchopit s logistickým efektem. Co jí kráva? Seno a zrní. A co to vlastně je? Zelenina. Takže steak není nic než efektivní mechanismus jak dostat zeleninu do Vašeho systému. Potřebuje zrní? Jezte drůbež. Hovězí je také dobrým zdrojem listové zeleniny (neboť kráva žere trávu). A vepřové žebírko Vám dodá 100% doporučené denní dávky zeleniny.

Otázka: Mám snížit denní přísun alkoholu?
Lékař: V žádném případě. Víno se vyrábí z ovoce. Brandy je destilované víno, tj. kromě ovoce se do těla dostane ve zhuštěné podobě. Pivo se vyrábí z obilí – klidně pokračujte v jeho konzumaci!!

Otázka: Jak si mám spočítat podíl tuku v těle?
Lékař: Máš tělo a máš tuk: podíl je jedna ku jedné. Ve dvou tělech je to dvě ku dvěma atd.

Otázka: Jaké jsou výhody pravidelného tělesného cvičení?
Lékař: Bohužel mne nenapadá ani jedna. Moje filosofie je: když mne nic nebolí – je to dobré!

Otázka: Jsou smažená jídla špatná?
Lékař: To neposlouchej! Dnes už se smaží na rostlinných olejích. Takže jak by to mohl ublížit další přísun zdravé zeleniny?

Otázka: Pomůže cvičení sedy-lehy posílit břišní svaly?
Lékař: Určitě ne. Když procvičuješ sval, jenom se ti zvětší. Takže jestli chceš větší břicho, pak ano.

Otázka: Je pro mne čokoláda dobrá?
Lékař: Jistě, kakaové boby! Další zelenina! Je to nejlepší pohodové jídlo v dosahu!

Otázka: Je plavání dobré na figuru?
Lékař: Pokud je plavání dobré na figuru, pak mi vysvětlete velrybu….

Otázka: Jsou pro můj životní styl nezbytné hezké tvary?
Lékař: Ano, ale zaoblené..

Reklamní kampaň ČSSD pro volby 2010

Mon, 01 Feb 2010 21:46:00 +0100

V letošním roce nás čeká tzv. supervolební rok, který bude mít za následek podobně „debilní“ výsledky jako před 4 lety. Při současném volebním modelu to asi ani jinak nejde. Je pravda že hlavní politické síly se dali cestou co nejrychleji se odkopat, ale konzistence politických názorů českého národa je podobná apetitu měnit banku, která nám účtuje nesmyslné poplatky – tzn. nic moc neměnit.

Co takhle vyrazit cestou zvolit ČSSD, neboť ona je zárukou nejrychlejší cesty k bankrotu celé země. Nadnárodní finační instituce, které poté převezmou dění se nebudou ptát zda Novákovi mají životní minimum 1,4 nebo 1,6 násobku platu – nikdo prostě nedostane nic . ČSSD si vědoma tohoto cíle spustila reklamní kampaň určenou právě k tomuto cíli.

PF 2010

Thu, 24 Dec 2009 14:00:00 +0100

Do Nového roku s nadhledem a sílou pro překonávání překážek.

Nedlužím nic

Tue, 15 Dec 2009 11:29:00 +0100

Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu.

Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. Defacto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne.

Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená,že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny.

Z každých 100 Kč, které vydělám, si tento stát vezme 55 – 64 Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody. Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, atak dále. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace.
Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné. Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.

Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě sereš a můžeš mě políbit akorát tak prdel s Tvýma dluhama.

Ztělesněné zlo

Thu, 24 Sep 2009 23:44:00 +0200

Když je člověk jako dítě a rodiče ho chtějí postrašit, použíjí čerta a vylíčí jak si zlobivé děti odnese do pekla. Na starší děti strašení moc neplatí, neboť zajišťovat jim např. zkoušení z biologie kterou tak „milují“ není jednoduché. A jak postrašit dospělého jedince? Záleží na tom kterého. Běžného českého človíčka, kterého živí denní práce kde si přes polovinu národa vyřídí vše potřebné ze soukromé sféry a hlavním motorem jeho přežívání je závist nad tím, že ten debil od vedle si koupil nové auto, postrašíte nejvíce když sáhnete na peníze, které náš stát vesele rozdává. Zásadním heslem několika posledních let, je prožrat, prožrat a prožrat všechno co se dá. Za hlavní motor tohoto stylu, považuji mistra Paroubka, kterého lze zvláště po událostech posledních dní nazvat všemožně, ale jako publikovatelný název mne napadlo ztělesněné zlo.

V pojetí české republiky lze říci, že je úplně jedno zda v parlamentu převládají oranžoví, modří, červení, zelení nebo černí, neboť v parlamentu sedí většinou lidé odtržení od reality. Každý sedlák vám řekně, že pokud má k dispozici 50 krav, těžko jich lze na trhu prodat 75. Chápu, že zadlužování je zcela běžnou součástí hospodaření všech státu světa, ale selský rozum, zašlapaný kdesi v základech zdravého uvažování, nabádá k otázkám, že donekonečna si nelze půjčovat.
Před necelým měsícem rozhodl ústavní soud o nekonání voleb, čímž se Česku otevřela naděje, že úřednická vláda setrvá déle na své pozici a že se snad něco pohne směrem k lepšími. Úředníci se nemusí dívat na svojí popularitu, nezajímají je preference a tak lid má neskonalou šanci dozvědět se jak na tom opravdu jsme a potvrdit si to co ví skoro každé malé dítě (ale nikdo si to nechce připustit), že bude nutné začít silně utahovat opasky. Stačí pak ale jeden debil, kterému se přes noc pravidelně obrací obsah mozku naruby a člověk spadne zpět do reality všedních dnů.

V každém státě platí, že menší část lidí, která je chytřejší, vzdělanější, pracovitější a odvážnější je motorem společnosti. Tito lidé také samozřejmě vydělají větší peníze, zaplatí větší daně, utratí více peněz a tím ze z jejich daní a odvodů může doplácet na lidi, kteří takové štěstí neměli. Nic se nesmí ovšem přehnat a je potřeba doplácet jen na ty co opravdu neměli štěstí a nemohou pořadně pracovat. Jedinou opodstatněnou vyjímkou je masivní investice do dětí a školství – dá se to poznat dle toho že to se u nás moc neděje .
V Česku musí být však tradičně vše obráceně a je potřeba tuto elitu společnosti pořádně obrat na daních, protože beztak všichni k penězům přišli neoprávněně a rozdělit jejich peníze těm chudákům co se jim moc nechce dělat a nebo raději vysedávají na piknikách po parcích a seberou kdejaků kus železa co se kde válí (např. lampu a tak). V demokracii nikdy nemůžou mít všichni stejný hovno, vždy bude schopnější a bohatší část a lůza, která žadoní. Toto je přesně model, který nahrává našemu ztělesněnému zlu, oslovit nemakačenka, kteří jsou schopni pro pitomou tisícovku na pastelky povstat v celonárodní povstání a nejlépe všechny co mají plat vyšší než průměrný, pro výstrahu oběsit.

Každý má šanci aby se měl lépe, stačí jen chtít a něco proto dělat. Je všeobecně známo, že nejhorším hospodářem je stát sám. To samozřejmě ví i levice, která chce všechno všem sebrat a přerozdělit aby zaprvé zbylo co nejvíce pro ně a za druhé aby všichni lidé byli závislí na státu a poslušně žadonili každý měsíc na úřadě a čekali jako ovce co dostanou. To ale vůbec nikam nevede a postupem času od toho bude nutné upustit, jednoho dne prostě bude muset přijít nějaký „řezan“ a zaseknout naše nekonečné přežírání a přelozdělování.
Když už poslední vláda začala nesmělé kroky, které by časem mohly vést ke změně přístupu k lidem (tzn. od poslušných oveček z nich udělat normálně uvažující jedince, kterým je co nejvíce peněz ponecháno aby si s nimi hospodařili sami) přijde zase onen exot a v nejlepší dobu:

svrhne vládu – čistě z toho, že se prostě naskytla příležitost tak šup ať se o mně mluví
před zraky celé EU z nás udělá banánovou republiku
když už se mu povede destabilizovat celkem slušně celou situaci tak pak si sedne a říká, že on nic a nic nedělá
po měsíci dohod o tom jak ven z patové situace se vyspí na druhém boku a vše je jinak – asi si spočítal že ty volby nevyhraje

On je silně nebezpečný člověk, neboť na sebe váže neschopné jedince v českém národě (kterých je bohužel více než těch schopných) a davová psychóza bohužel většinou válcuje vše co ji přijde do cesty.

Nejvíce k smíchu na celé této věci je, že sociální demokracie dělá z většiny národa blbce a ta většina jim to zobá z ruky, oslavují oranžové mítingy, nacpou se v klidu klobásou a pivem a jdou domů. Tam si sednou k bedně nebo k internetu, zanadávají si jak nic nemají a takto v klidu přežívají den ode dne. Možná by mohl ČEZ uvažovat o instalaci nějakého velkého světla nad střed republiky, že by se mohlo aspoň některým rozsvítit.

A tak si myslím, že našeho mistra Paroubka lze směle srovnat s peklem, neboť dokud tady nezbyde spálená země ve které stojí všichni frontu na všechno, tak on zaprvé nepřestane hlásat své lži a za druhé lidem se v makovici nerozsvítí. Pak jednou možná na nás naše děti zanevřou, že jsme je kdysi strašili peklem a ne Paroubkem.

A na závěr? Politika byla, je a bude svinstvo a skutečnou pravdu se stejně nikdy veřejnost nedozví. Důležité je aby stát dal lidem svobodu žít.

Dopis od vedení hypermarketu

Mon, 14 Sep 2009 18:06:00 +0200

„Vážená paní Fentonová, průběhu předcházejících 6 měsíců monitorovali pracovníci naší bezpečnostní služby počínání Vašeho manžela v našem obchodním domě v době, kdy Vy nakupujete. Níže uvedený seznam obsahuje detaily jeho přestupků, zachycených bezpečnostní kamerou. Kopie těchto záznamů máme uložené. Vašeho manžela jsme opakovaně slovně napomínali při každé návštěvě obchodu, což ignoroval. Na výzvy a napomenutí reagoval hrubě slovy: "Dokud tady moje žena nakupuje, musím s ní sem chodit taky…“. Proto jsme nuceni zakázat Vašemu manželovi, Vám a celé Vaší rodině vstup do naší prodejny.

Následuje seznam aktivit Vašeho manžela v našem obchodě po dobu posledních 6 měsíců:

15 červen – Vzal 24 krabiček kondomů a náhodně je vložil do vozíků nakupujícím, kteří se nedívali.
2.červenec – Nastavil všechny budíky v oddělení domácích potřeb tak, aby zvonily v pětiminutových intervalech.
7.červenec – Udělal na podlaze vedoucí k toaletám tenkou dlouhou stopu rajčatovým džusem.
19.červenec – Přistoupil k zaměstnankyni domácích potřeb, řekl oficiálním tónem „kód tři“ a sledoval, co zaměstnankyně udělá.
4.srpen – Přišel k pultu Služby zákazníkům se žádostí koupit balení M&M´s (lentilky) na splátky.
14.září – Přesunul nápis „Pozor, mokrá podlaha“ do části pokryté kobercem.
15.září – Rozložil jeden ze stanů v kempingové části a zval nakupující dál s podmínkou, aby si přinesli polštář.
23.září – Kdykoli se ho zaměstnanec zeptal, zda nepotřebuje pomoc, rozplakal se a křičel: „Proč mě, lidi, nenecháte na pokoji?“
4.říjen – Díval se přímo do bezpečnostní kamery a používaje ji jako zrcadlo, šťoural se v nose.
10.listopad – U pultu se zbraněmi se ptal zaměstnance, zda neví kde jsou antidepresiva.
3.prosinec – Podezřele se pohyboval po prodejně a hlasitě si přitom pobrukoval melodii z Mission Impossile.
18.prosinec – Schoval se mezi věšáky s oděvy a na lidi, kteří se v nich probírali, pokřikoval: „Kup si mě! Kup si mě!“
21.prosinec – Vždy když se ozvalo hlášení z reproduktoru, schoulil se na zem do klubíčka a křičel: „Ne! Ne! Už zase ty hlasy!“
23.prosinec – Vešel do zkušební kabinky, chvíli počkal a potom začal velmi hlasitě vykřikovat: „Není tu toaletní papír!“

Doufáme, že stanovisko našeho hyprmarketu chápete, s pozdravem ředitel.

Tatry 2009

Tue, 21 Jul 2009 21:15:00 +0200

Tedy vyrazili jsme do Tater Belianských, ale také Vysokých. Ubytování jsme měli zajištěno ve Ždiaru tedy v samém srdci nepřístupných Belianských Tater. Již cestou do Tater se nedá nevšimnout vichřice, která tu před pár lety řádila. Zasáhla zejmnéna mezi Vyšnými Hágy až po Tatranskou Lomnici. Neříkám že jinde nebyla, ale jinde to není na první pohled vidět.

Foto z celého týdne zde.

Tatry však na své kráse mnoho neztratili. V centrální část mezi sedly a vrcholy vichřice nenapáchala nic – ostatně zde je jen to kamení a pár zakrslých keříků

Kopské sedlo, Monková dolina

Jediná oficiálně povolená cesta skrze Belianské Tatry je naučná stezka Monková dolina. Ze Ždiaru vás čeká 3 hodinové stoupání do Širokého sedla (1825 m). Zpočátku jde člověk lesem a stoupá čím dál strmější cestou. Místy je dost kluzko, přeci jen Belianky jsou tvořeny hlavně vápencem. Krajina se postupně otevírá a cca od poloviny cesty se můžete kochat výhledy dolů do údolí (pokud vám ještě zbývá dech . V Širokém sedle se otevře výhled na Vysoké Tatry (hlavně Jahňačí štít). Cesta nadále stoupá do Výšného Širokého sedla a pak už jen klesáte s výhledem na tatranské velikány do Kopského sedla a Monkovou dolinou podél Meďodolského potoka do Tatranské Javoriny.

V Tatranské Javorine toho moc nenajdete ale krom zavřené hospody sem zajíždí poměrně často autobus, kterým je možné vrátit se do Ždiaru.

Štrbské a Popradské pleso

Štrbské pleso jsem znal z pohlednic a pamatoval jsem si krásné velké jezero a trojúhelníkový hotel s dominantou tatranských vrcholů. Realita je však poněkud jiná. Hotel i dominanta sedí, ale jezero se mně zdá jako standardní rybník někde u Třeboně. Holt pohledy klamou. Jinak samo o sobě městečko, které kolem plesa vyrostlo je takovým českým Špindlerovým mlýnem. Architektonicky nic moc, hlavní je zaujmout solidně finančně zajištěné lidičky, kteří si koupí apartmán s výhledem na Tatry za ceny blížící se miliónu euro.
Cesta na Popradské pleso je velmi frekventovaná, zvláště potkáte-li zájezd ukrajinské školy v počtu asi tak 8 tříd.

Necelých 15 minut od Popradského plesa se nachází Symbolický cintorín, kde najdete jména obětí tatranských hor, celkem jich je zde k nalezení přes 400.
Cestou zpět jsme využili dobré viditelnosti na Lomnický štít.

Počasí nás sice častuje příjemným turistickým zataženem a 20 stupni (od cca 1500 m výše) ale sluníčko si schovává kdesi nad mraky. Z toho důvodu omluvte sníženou kvalitu fotek. Slunce prostě ani dobrý filtr v grafickém programu nenahradí .

Chata pri Zelenom plese, Biele pleso

Při kvalitě místní autobusové dopravy si člověk s klidem může dovolit popojet autobusem kousek ráno tam, obejít si nějaký ten vrcholek a z jiného místa se večer vrátit. Na chatu pri Zelenom plese jsme vyrazili po žluté značce dolinou Kežmarskej Bielej vody. Cesta je poměrně pohodová až k chatě, jde o převýšení cca 700 m na délce přes 8 km. Mapa napovídá že cestou budou zajímavosti kolem potoka ale nic zvláštního zde není. Posledních pár km poskytuje nádherný výlet na okolní vrcholy. Od chaty je to kousek k Velkému Bielemu plesu kde se dají nádherně zchladit nohy (zejména při teplíčku které panovalo). No a pak již jen klesáte, klesáte a klesáte přes chatu Plesnivec až na konec Tatranské Kotliny na bus zastávku. A pokud sem dojdete zjistíte, že jste naklesali přes 950 m.

Jelikož bude zítra největší vedro chystáme se na Kriváň. Pokud se vrátíme možná uvidíte i fotky.

Kriváň

Již od rána vše dokládalo že dnešek bude zajímavý – u snídaně se z rádia line varování za varováním že bude extrémní vedro a že mají lidi zůstat ve stínu (na Kriváni přece musí být stín . Cestou jsme nuceně zasponzorovali slovenskou policii které se nelíbila naše rychlost (61 na 50), slevy prý nevedou . První metry stoupání ze Tří Studniček ukázali že to nebude jen tak. Celkové převýšení je 1350 m nahoru a to samé dolů. Již po 50 výškových metrech si vás oblíbí roj much a jde s vámi vytrvale až téměř na vrchol kde v klidu počká až půjdete zase dolů. Cesta vede přímo traverzově nahoru po zelené značce až k rozcestí pri Krivánskom Žlabe (2120 m). Cesta postupně opouští les, kleč a zbývají jen kameny. Čas k rozcestí se dá zvládnout dle toho co píše rozcestník, dále však trapně píše že na Kriváň (2494 m) je to 45 minut. Vynásobte to dvěma a je to tak akorát. Cesta (no dejme tomu) vede často přímo nahoru po skále. Celou dobu si říkáte jaké to bude dolů – ještě horší . Na vrcholu je krásný výhled to se nedá upřít.
Cesta dolů na rozcestí pro Kr.Žlabě trvá stejně dlouho. Sestup jde pomalu, musí se opravdu opatrně často klasicky břichem ke skále. Dále pokračujeme po modré značce na Jamské pleso a pak po červené na Tři Studničky. Poslední kilometry klesání už jde člověk jen setrvačností. Průvodce a další chytré knihy píšou že tento okruh má cca 6,5 hodiny (u nás 8).

Vzhledem k silnému fyzickému rozpoložení po Kriváňskom výletě půjdeme zítra tak max. na snídani .

Studený potok, Hrebienok

Dnešní malý výletík začal v Tatranské Lesné. Žlutá značka stoupá mírně podél Studeného potoka. Dříve tu býval i les a stín, ale vichřice změnila les v pár zbylých třísek a tak slunko vesele pálí. Potok je opravdu velmi studený. Asi za hodinku přijdeme k Dlhému vodopádu který je příjemným osvěžením. Počet turistů stoupá jelikož kousek nad vodopádem je rozcestí odkud je to již jen 10 minut na Hrebienok. Odtud se dá jít na několik vrcholových túr, je zde stanice pozemní lanovky (podobná Petřínské) a dá se odtud sjet na horské koloběžce do Starého Smokovce.

A to je vše vážení, zítra naložíme modrého draka a frčíme přes Beskydy domů. Výběr foto z celého týdne je k nalezení zde.

A pak je tu ještě trojice panoramatických foto.

Poznámky ze žákovských knížek

Mon, 09 Mar 2009 22:08:00 +0100

Trefné a vtipné poznámky ze žákovských knížek (výběr těch lepších).

Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.
Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: „Piš pět, svačím!“
Snažil se odemknout zamčené dveře. Když byl přistižen, vymlouval se na to, že ho zajímají tajné chodby.
Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.
Dává pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím opravdu vážně.
Byla na záchodě se třemi spolužáky a kouřila.
Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který dupe a funí.
Při slohové práci „Nejhezčí zážitek z prázdnin“ popsal soulož.
Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.

Svačí cibuli a obtěžuje zápachem.
Při písemné práci chtěl odejít na záchod a vymlouval se, že se posere.
Strká si lentilky do nosu a hraje všemi barvami.
Tváří se inteligentně, ale je úplně blbej.
Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu.
Skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.
Při sexuální výchově osahává spolužačky a tvrdí, že se vzdělává.
Schovává pod lavicí jakési předměty a píchá jimi všechny žačky okolo sebe.
Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat a nyní i přiznat.
Přinesl do školy jed na krysy s úmyslem vyzkoušet jej na učiteli.
Vyhodil spolužákovu tužku z okna se slovy: „Pokud tě má ráda, vrátí se.“
Neustále se baví a odmítá mi říct, o čem.
Olizuje temperové barvy a pak se diví, že zvrací.
Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.
Váš syn při hodině hraje mariáš, hlásí dvacet, nemá krále a pak se hádá…
Běhá po třídě a zvrací židličky.
Byl přistižen ve školní jídelně, jak se libá se spolužačkou – máme podezření na lásku.
Nutil tělesně postiženého spolužáka, aby vylezl na strom.
Při měření ve fyzice používá vlastní měřící přístroj a prohlašuje, že školní voltmetry nestojí za nic.
Posmívá se důstojníkům Československé armády, kteří přišli informovat žáky ZŠ o studiu na vojenském gymnáziu.
Napovídá nepovoleným způsobem.
Rozbil okno a vymlouval se, že nemůže dýchat.
Močí do výše očí.
Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu zpěvu.
Smrká mi do výkladu.
Poznámka: Je drzá a neustale vyrušuje.
Odpověď otce: To má po matce, zmlátil jsem je obě.
Strká ptáka do topeni! (…poznámka žákovi, který nastražil do radiátoru chcíplého kosa)
Tahá děvčata za mléčné vaky.
Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost.
Hodil mokrou houbou po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
Při hodině pleská mokrým pytlíkem o lavici.
Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.
Nerespektuje pokyny dozoru o přestávce, na napomenuti reaguje: „Můžu se na to vy….!“
Pořád se hlásí.
Zařval: „Nálet na blby!“… a pustil mi na nohu kovadlinu.
Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium.
Ruší spolužáky svými vzdechy!
Při hodině onanuje, prý za světový mír.
Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí!
Plive kuličky z železné trubičky.
Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!
Vyjádřil se o Meresjevovi, že měl amputované nohy až po prdel.
Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení.
Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.
Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní skákala.
Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc.
Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy.
Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.
Honza zakřičel: „Ticho!“, třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet po celé třídě.
Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.
Vešel jsem do třídy a on se mi nepostavil.
Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.
Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.
Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.
Žádá od učitele lepší známku se železnou tyčí v ruce.
Při hodině dějepisu zapálil lavici a naváděl zbytek třídy, aby mě upálili.
Přinesla do školy DYMOGAM (zápalná tableta proti hmyzu) a vykouřila celý učitelský sbor.
Hází po spolužačkách sušeným semenem.
Poznámka: Neustále lítá po třídě a posedává na oknech a lavicích.
Odpověď otce: Tomu nevěřím. Holub.
Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal.
Váš syn při vyvolání k tabuli zakřičel, že chybí, vyskočil oknem a zavřel se na záchodě.
Váš syn rozkopal venkovní odpadkový koš a mé auto, když se dozvěděl, že propadá z chemie.
Váš syn snědl učební pomůcku (až později se vysvětlilo, že šlo o zátiší jablka s mrkví), a tak si učitel místo výtvarné výchovy s žáky povídal o životě.

Kupujeme byt v Milovicích

Fri, 06 Feb 2009 09:28:00 +0100

Už nechceme platit nájem na Jižním městě, rozhodli jsme se pro hypotéku a dlouhodobé zadlužení. Co na tom, jednou to bude naše. V Praze na byt nebo vilu ve Střešovicích nemáme, jdeme tedy hledat do Milovic. Furt se o nich mluví, musí to tam být bezva.

Najdeme si na internetu barevné vizualizace úžasně moderních projektů, kolem kterých se to zelená stromy a trávníky, korzují tam perspektivní 3D mladí lidé a sem tam je zaparkováno umyté 3D auto (v našem případě mírně ojetý stříbrný focus na leasing, nic průměrnějšího mě v tomto social-levelu nenapadá). Vzadu se venčí krásný 3D pes, jehož 3D exkrement najdeme až později zcela reálný někde na cestě. Cena je taky proti Praze krásná, volných bytů hodně. Zavoláme do realitky, kde nám projekt ještě více vychválí, neopomenou dodat, že Milovice jsou zelené město v parku (kdepak průmyslové zóny, co to je?), za půl hodiny jste kdekoliv v Praze a občanská vybavenost a infrastruktura ve městě dobrá a ještě se co týden rozšiřuje. Pak si nás otipují kvůli letadlům. Když jsme fanoušci, tak nám řeknou, že tu bude jednou prima letiště plné airbusů a boeingů. Když nejsme fanoušci, tak se dozvíme, že byly snahy o obnovu letiště, ale to nemá šanci projít přes odpor dvanácti kverulantů na místním internetovém diskusním fóru.

Vyřizujeme předběžně hypotéku. Banka nám ji jakoby přiklepne, když teda budeme chtít na ten nový byt, co jsme si vybrali. Hurá! Jedeme tedy do Milovic do realitky koupit ten světlý zbrusu nový byt, o kterém se nám už třetí týden zdá. V realitce zjistíme, že byt už nestojí 2.200.000, ale že ho museli minulý týden přecenit. Konkurence přece zdražila, zájem je obrovský a za 2.450.00 to máme jasně levnější než někde na Zbraslavi. Jedeme tedy znovu do banky, kde nám přiklepnou i tohle. Že budeme platit měsíčně 25 let skoro dvě stovky měsíčně za vedení účtu, na kterém se nic neděje, ještě k těm lichvářským úrokům, nám řeknou až mnohem později. Dobrá finta, lidi tohle snadno přehlídnou. Když chtějí dvě a půl mega, jdou dvě kila napsaná někde malým písmem stranou.

Znovu v realitce v Milovicích. Než podepíšeme, jdeme se ještě podívat na rozestavěný bytový projekt (ne všichni se chodí dívat úplně na začátku, ačkoliv to je logičtější). Přijdeme k vyhořelému panelovému domu, z jehož střechy rostou stromy jak na Semiramidiných visutých zahradách a kolem je nepořádek jak po tsunami. Případně uvidíme podivný betonový skelet, před kterým se dva místní pejskaři nahlas baví: „Ty vole Franto, já myslel, že to budou bourat a voni ještě přistavujou.“ Ponaučení: nechodit na obhlídku objektu příliš brzo. Ale co, hypotéka schválená, do 3D vizualizace bytu jsme se dávno zamilovali, už jsme si koupili v Ikea kapradí do koupelny (ta naše bude s malým okénkem) a malujeme si i ty procházky se psem (módní ridgeback nebo oblíbený středostavovský válec labrador) někde v té zeleni.

Půl roku po podepsání kupní smlouvy nám zbývají dva měsíce do kolaudace, jedeme se (třeba koncem října) podívat, jak to s naším bytem vypadá. Kolem domu tankodrom, fasáda nikde, okna nikde. Je nám jasné, že za listopad a prosinec z té hrubé stavby nikdo neudělá nic, co by aspoň trochu připomínalo tu happy-luxurious vizualizaci z internetu. Ani Harry Houdini, ani David Copperfield. Kolaudace se tedy posouvá o rok nebo o půl (ono se nám ještě nakonec bude po bydlení v Praze stýskat), firma nám sankce platit nemusí, zato po nás chtějí doplatek číslo 3, tedy 650 000 kroun, protože přece chceme bydlet a investor jaksi nemá peníze a navíc to tak bylo ve smlouvě. Jinak jim dlužíme sankci. To je, myslím, spravedlivé. („A to máte ještě štěstí, protože jsme museli zase přecenit, a noví zájemci platí od minulého týdne 2.540.000 za stejný byt o patro níž,“ řekne pan Makléř Realita.

Po dalším půlroce má sice dům okna, ale ani na ten třetí ohlášený termín ta kolaudace neklapne. Už ani nejdeme shánět právníka ale rovnou psychiatra nebo nájemného vraha – záleží na míře našeho odhodlání, zoufalství a touze po zasloužené odplatě.

Ještě jednou však spadá listí z milovických topolů, javorů a břízek, než se náš duševní stav stabilizuje. Už tedy nejíme tolik tablet prozacu denně a můžeme se věnovat volbě kachliček do kuchyně nebo výběru vany. Dozvíme se však, že za jakoukoliv změnu budeme platit třeba 20.000 Kč sankci, ačkoliv byt má sotva čerstvé omítky a není důvod se takto chovat k zákazníkovi, který firmě na celý ten stavební cirkus dává ze své hypotéky peníze. Necháme tedy ty blbce, ať tam dají kachličky dle libosti, protože za třetinový peníz to necháme po nastěhování sundat a osadíme vlastními. V horším případě sankci za změnu zaplatíme a až přijdeme za týden na kontrolu, zjistíme, že ty naše modré italské kachličky, které jsme koupili za poloviční cenu někde v akci, jsou na záchodě v bytě na protější straně chodby. „Jsem si řikal, proč nám jich tolik zbylo, paninko,“ řekne obkladač s lahváčem v ruce a típne o naše nové dveře cigaretu. A to můžeme být rádi, že na nás nemluvil ukrajinsky nebo polsky.

Kolaudace. Heuréka! Je to sice na pátý pokus se zpoždením 18 měsíců, máme chodník a příjezdovou cestu ze zámkové dlažby, ale kde měly být nové stromy a trávník, je oranice z navážky a plná odpadků. Ačkoliv jsme si to tak nepředstavovali, investor je už na dvouměsíční dovolené v Thajsku a nehodlá s tím nic dělat. Stejně by se nám tam ty stromy a ta tráva, kterou by vybral on, nelíbila, tak ať si poradíme sami. Navíc v rozpočtu 25.000.000 by to pro investora bylo 36.754 Kč navíc a to si nemůže dovolit, i bez toho na nás skoro nevydělal.

Závady. No a? Nic přece není bez chyb, nějak si už poradíte (vzkazuje investor). Někde vám něco odněkud teče? Neměli jste to rozbíjet. Chybí izolace pod střechou? Jak jste si to převzali, takové to máte. Proč jste si ten byt kupovali, když je tak špatný? A navíc – byl levný, ne? Aloha!

Během dvou let zjistíme, co všechno je v bytě a v Milovicích špatně a táhne nás to bydlet zpátky do komunistického nezatepleného paneláku v Praze. A to je, milé kočky a koťata, konec pohádky o novém bytě, který na 3D vizualizaci vypadal tak slibně…

Vaše sarkastická Ovčí babička (alias RGzG)

Novinky pro OSVČ v roce 2009

Thu, 01 Jan 2009 06:00:00 +0100

Rok se s rokem sešel a nebyla by to sranda, kdyby nenastaly žádné změny pro osoby samostatně výdělečně činné. Zajímavé, že ještě nikoho nenapadlo nechat pár let vše stejné aby měli lidé šanci vše pochopit a odevzdávat bez chyb – pravda bylo by to moc jednoduché. Na začátku roku 2008 vstoupila v platnost celá řada změn z nichž některé měly začít platit až od roku 2009, ale své platnosti se ani nedočkají. V průběhu roku se opět stihlo spousty věcí změnit. Má to i pozitivní dopad, daně totiž na rok 2009 zůstanou stejné jako v roce 2008.

Změny od ledna

minimální záloha na zdravotní pojištění se zvedá na 1 590 Kč (13,5 % z 11 777,50 Kč což je 50% průměrné mzdy za rok 2007, násobené koeficientem 1,0942) – záloha musí být poprvé odvedena již v lednu 2009 (tj. do 8.2.2009), maximální záloha 12 720 Kč
minimální záloha na sociální pojištění činí 1 720 Kč (29,2 % z vyměřovacího základu) – záloha musí být odvedena již za leden (do 20.2.2009), pro vedlejší SVČ činí záloha 688 Kč, maximální záloha činí nově 27 513 Kč – opět je zálohu nutné odvést již za leden a to do 20.2.2009
pozor na termíny splatnosti záloh, nově je nutné zálohy platit od 1 do 20 v následujícím měsíci u sociálního pojištění a postaru do 8 v měsíci následujícím u zdravotního pojištění (to aby se nám to nepletlo )

Další změny v sociálním a zdravotním pojištění

Mění se definice OSVČ, rozhodná částka pro posuzování hlavní a vedlejší činnosti. Od ledna se za SVČ (samostatná výdělečná činnost) považují i umělecké nebo tvůrčí činnosti na základě autorského práva, které nejsou konány soustavně a bude nutné za ně odvádět pojistné. Nadále se to nebude týkat honorářů podléhajících srážkové dani (do 7 000 Kč měsíčně) a pro danění zvláštní sazbou daně.
Za vedlejší činnost se dosud považovala SVČ při současném zaměstnání v případě že příjem ze zaměstnání dosáhnul alespoň 12× minimální mzdu. Od 1.1.2009 se příjem dokládat nebude, postačí potvrzení od zaměstnavatele.

Rozhodná částka jest částkou od které se SVČ posuzuje za hlavní a je nutné odvádět pojistné na důchodové pojištění. Tato částka se pro rok 2009 zvedá na 56 532 Kč (příjmy po odečtení výdajů).

Mění se tedy vyměřovací základy a pojistné. Minimální výměřovací základ u hlavní činnost bude 5 889 Kč, u vedlejší 2 356 Kč. Maximální pak 4× průměrná mzda 94 220 Kč. Zálohy jsou uvedeny výše.

Na rok 2009 došlo k poklesu sazby z 29,6 % na 29,2 % (ó jaká významná změna

z toho na důchodové pojištění – 28 %
na státní politiku zaměstnanosti – 1,2 %
na nemocenské pojištění 1,4 % (pokud se k němu dobrovolně přihlásíte)

Mírně se nám změnili i termíny v podávání přehledů. Oba přehledy jak za sociální tak za zdravotní pojištění je nutné odevzdat do 30.dubna 2009. Pozor, však doplatky musíme u zdravotního pojištění zaplatit do 8 dnů po podání daňového přiznání. Sociálka je shovívavější, tam lze doplatek hradit též do konce dubna.

Pokud tápete v sociálním systému na rok 2009 (vůbec se Vám nedivím) zkuste průvodce, který vydalo ministerstvo.

Co se týče daní?

Upozornění na začátek – tyto informace platí pro daně za rok 2009, tudíž vyplňování přiznání začátkem roku 2010. Na daně za rok 2008 hledejte info zde.
Zde žádné změny nečekejte, vše bude jako v roce 2008. Jednotná sazba 15 % bez rozdílu rasy, barvy a šířky v pase (jde o daň ze superhrubého příjmu což odpovídá zdanění 23 %). Od příjmů nelze odečíst zaplacené sociální a zdravotní pojištění na druhou stranu vratky na pojištění již není od roku 2009 nutné dávat do příjmů.

Výdaje lze uplatnit buď buď klasickým součtem nákladů nebo procentuálně dle typu živnosti.

80 % zemědělci
60 % řemeslné živnosti
50 % ostatní živnosti
40 % podnikání dle zvláštních předpisů, nezávislá povolání, znalci, tlumočníci, správci KP
30 % pronájmy

Od prvního čtvrtletí 2009 nás čeká nový tiskopis na přiznání k dani z přidané hodnoty. Údajně by měl být jednodušší – zde je k nahlédnutí.

Slevy na dani

Následující položky si může poplatník odečíst od vypočtené daně.

sleva na poplatníka (tedy na každého plátce daně) – 24 840 Kč
za každé dítě žijící v domácnosti (nezletí a nebo studující do 26 let) – 10 680 Kč
manžel či manželka s přijmy nižšími než 68t Kč ročně – 24 840 Kč
student do 26 let (doktorand do 28 let) – 4 020 Kč
invalidní důchodci – částečně invalidní 2 520 Kč, invalidní 5 040 Kč, ZTP/P 16 140 Kč

Pokud např. nestudujeme celý rok uplatní příslušný počet „dvanáctin“ dle skutečných měsíců.

Odpočítatelné položky

Následující částky se odečítají z daňového základu, před výpočtem daně.

dary v max. výši 10% ze základu daně (minimálně 1 000 Kč)
úroky z hypotečních úvěrů v max. výši 300 000 Kč za domácnost
zaplacené penzijní pojištění max. 12 000 Kč snížené o 6 000 Kč (tedy 6–18t)
zaplacené životní pojištění max. 12 000 Kč
členské příspěvky odborům do 3 000 Kč
daňová ztráta vzniklá v přešlých 5 letech
náklady na výuku žáků do výše 30% a náklady na výzkum a vývoj do výše 100%

Další daňové změny

daň z příjmu právnických osob klesá na 20%
konec osvobození novostaveb od daně z nemovitosti
zavádí se ekologická daň pro vozidla vyrobená před rokem 1999, ve výši 3–10 tisíc Kč – platit tuto daň budeme při registraci vozidla po 1.1.2009 (nevztahuje se na veterány) – přesnější rozpis vypadá následovně (EURO 2 – 3t Kč, EURO 1 – 5t Kč, jinak – 10t Kč) od EURO 3 a výše se daň neplatí

Cestovní náhrady

Vyhláška č.451/2008 Sb. stanovuje na rok 2009 následující ceny pro cestovní náhrady.

základní náhrada na 1 km – 3,90 Kč (v roce 2008 byla 4,10 Kč)
průměrná cena benzínu 95 oktanů – 26,80 Kč (v roce 2008 byla 30,90 Kč)
průměrná cena motorové nafty – 28,50 Kč (v roce 2008 byla 31,20 Kč)
stravné je ve výši 60–72 Kč pro cestu 5–12 hodin, 92–110 Kč pro cestu trvající 12–18 hodin a 144–172 Kč pro cestu delší 18 hodin

Povinné ručení

Pojišťovny vytahují trumf na neplatiče ve formě denních sankcí nepojištěných vozidel. Sankce jsou ve výši 20 – 300 Kč denně dle typu vozu.

motorky do 350 ccm³ – 20 Kč nad 30 Kč
auta do 1850 ccm³ – 50 Kč nad 70 Kč
autobusy 160 Kč
automobily do 12 tun a vleky od 3,5 – 10 tun – 130 Kč
vozidla nad 12 tun a vleky nad 10 tun – 300 Kč
speciální vozidla 80 Kč, vleky do 3,5 tuny 30 Kč, traktory 40 Kč a ostatní 60 Kč

Pro hromadu informací z oboru podnikání doporučuji server JAKPODNIKAT.CZ.

P.F.2009

Wed, 24 Dec 2008 11:52:00 +0100

Do Nového roku přejeme vše to co chcete.

České způsoby

Sat, 20 Dec 2008 21:23:00 +0100

Demokracie je ve svém obecném pojetí vykonávání státní moci lidmi prostřednictvím referenda či jiného veřejného rozhodnutí, nebo pomocí lidmi zvolených zástupců. V každém případě je demokratické fungování státu založeno na solidním právním systému od něhož je vyžadováno zejména jeho dodržování.
Český způsob je založen na veřejném „všehovědění“. Všichni vědí nejlépe jak se chovat, všichni mají na všechno recept jak to bude nejlepší, všichni se vyjadřují ke všemu. Každý je náhle odborník, když dojde na skutečnou zodpovědnost, pole se vyklidí jako by projel kombajn.

Kapitalismus je systém ve kterém soukromý sektor drží většinu výrobních prostředků a pomocí jich dosahuje zisku. Záleží na nabídce, poptávce, kvalitě a ceně práce jak kdo bude úspěšný.
Český způsob je opět mírně odlišný, neúspěšní jsou zaručeně považováni za okradené a chudáky, úspěšní jsou zajisté ti okrádající, hulváti a tuneláři. Hodnocení prosté, jednoduché, ideální pro IQ 50.

Česko je prostě své , neustále si musí razit svojí, byť neprošlapanou cestu v mnoha dávno vyřešených oblastech. Zase nám tím stoupá tvůrčí myšlení (logika by tomu nahrávala, ale skutek utek).
Je v podstatě jedno kdo je u vlády, zda modří, oranžový, zelení, černí, červení, růžoví s puntíčkama..... podstatné je vždy to co vláda dělá. A z výše uvedeného je jasné, že v Česku musí každá vláda dělat diametrálně odlišné věci, nehledě na to zda jsou kvalitní i nekvalitní.

Pokud jedna vláda zavede rovnou daň (nebo teda skoro rovnou daň) druhá to musí zákonitě zrušit, protože ve stylu českého přístupu ti co hodně vydělávají musejí přece platit mnohem více. Jenže většině blbů nedojde že když někdo vydělá milión a zaplatí z něj 15 procent je to více než když někdo zaplatí 15 procent z 250 tisíc. Tak přišel na svět slogan snížíme daně bohatým což je ideální tah na neúspěšné, zamindrákované a líné. Motivuje tak maximálně k nenávisti nad tím, že někdo si vydělává více – tedy klasická komunistická metoda.

Zavedla se spolúčast pacienta, která měla za cíl dovést lidi k větší odpovědnosti za svůj zdravotní stav a přesvědčit, že zaražený prd a tříska velikosti 5 mm nejsou diagnózy, kvůli kterým je nutné zatěžovat zdravotnictví. Třicet korun dokonale rozhýbalo českou kotlinou (přitom jedno pitomé pivo stojí skoro stejně). Je tedy rozhodně nutné poplatky zrušit, protože musíme mít bezplatné zdravotnictví, plné čekárny, termíny na operace v řádu měsíců, dvacet druhů prošlých prášků u každého doma v lékárně. Tedy bezplatné = socialistické zdravotnictví, tedy komunismus.

Slogany typu

zastavíme zdražování
zrušíme školné
děti budeme do školy vozit zdarma
zvýšíme rodičovské přídavky

je možné klidně nahradit

zastavíme zdražování zvýšením daní
zrušíme školné snížením kvality škol
děti budeme vozit zdarma – nejsou peníze – zadlužíme
zvýšíme přídavky – nemáme – zadlužíme

jsou totiž ve výsledku úplně stejně informačně hodnotné, ale politicky jsou špatně průchodné, lidé nechtějí slyšet pravdu. Žít na dluh je moderní, když plýtvá stát proč bych si nepůjčil na televizi, dovolenou, lyže apod. Nemám čím splácet, nevadí, třeba zvednou sociální dávky, udělám pár věcí na černo a nějak to dáme dohromady.

Nedá se nic dělat, díky českým způsobům jsme odsouzeni k červeno-oranžovému vládnutí. A je to tak dobře, neboť si to přeje většina národa. Většina, které jde hlavně o dnešek, vychutnat si levný pivo u televizního seriálu TV Nova, shlédnutého na LCD televizi získané na spotřebitelský úvěr a přikusovat čabajku, která je produktem dotovaného zemědělství.
Až nám bude hodně zle, možná bude vpuštěn někdo jiný, aby se pokusil něco zachránit, ale běda aby nás to něco stálo, to my nechceme a jakmile nám začne brát vzbouříme se a … v tomto státě těžko může vítězit pravice, vlastní odpovědnost, kapitalismus. Tady stále platí chcípla mne koza, bože ať chcípne i sousedovi. Je to hnus, velebnosti jdu blejt.

P.S. Pokud je člověk součástí přírody (a na to se snad shodne většina) měl by se začít řídit přírodními zákony – přežijí jen ti nejlepší, třeba tam jednou naši potomci dojdou.

O svinčíku: pozitivně a optimisticky

Wed, 03 Sep 2008 10:35:00 +0200

Kam s ním?

Všichni náctiletí si teď asi myslí svoje. Ale ne, není to nevyslovená otázka z nenáročného filmu „jiného žánru“, kdy v úvodní scéně drží Robert Rosenberg za hýždě Sylvii Saint a jejich lascivně profesionální pohledy se setkávají. Je to otázka, kterou si před spoustou let položil jeden proslulý fejetonista v Praze. (Dnešním náciletým by jeho jméno nic neřeklo, ale tehdy byl slavnější než dnes náš nedoceněný intelektuální gigant Leoš Mareš.) No a po těch desítkách let je tato banální otázka aktuální i v Milovicích, pupku světa zahypotékovaných středních příjmových skupin na východ od ráje (Prahy).

Vlastně nejde ani o to, kam s ním, ale proč není tam, kam patří. Co je to za početnou skupinu obyvatelstva, která odpadem bez většího výtvarného nadání dekoruje městský milovický prostor? Vždyť to nemá hlavu ani patu. Tady kus ledničky, tamhle pet lahve, jinde zbytky počítačového monitoru, sedačka z auta. Hezké solitérní kusy, které by možná obstály v citlivé instalaci v milánské galerii moderního umění. Ale takhle poházené venku a všude kolem ozdobené igelitovými pytlíky, obaly od baget, sušenek, bonbónů, jogurtovými kelímky, mističkami od rybích přesnídávek v nevyváženém mixu se zbytky zateplovacího polystyrénu či jiných větrem snadno přenosných stavebních materiálů. A to sklo! Všude střepy. Člověk jde lesem, kochá se tou odpadkovou instalací a najednou střepy! Na místě, kde by je nikdo nečekal. A ve velkém množství. Odkud se tam vzaly? Přiletěly snad z vesmíru, když nikde kolem nejsou vysklená okna romanticky se rozpadajících budov? Co ještě může z vesmíru přiletět a spadnout na člověka při procházce odpadkovým (dříve pohádkovým) lesem? Kosmické záchodové prkýnko jako v tom americkém seriálu, kde hraje ten herec, který ještě včera hrál v tom prima seriálu o báječných sériových vrazích na Primě a já jsem z toho zmatený, protože nevím, na co se to vlastně dívám, a jestli už je zítra nebo ještě včera a svou celkovou pomateností si můžu vysvětlit i ten blbý nápad procházet se přírodou v milovickém katastru. Katastrofa. Ještě že veškerý kovový odpad je pravidelně odstraňován sběrači. Avšak – v souvislosti s železným šrotem může mít nahodilé rozmisťování nepořádku fatální následky – jednoho dne zmizí vaše škoda 120 či favorit z parkoviště, protože ji sběrači kovů považovali za zapomenutý dobře zpeněžitelný poklad.

Ale kvůli obdivování ledabyle poházeného smetí nemusím ani do přírody VVP. I rutinní cestu třeba od hospody Mladá k nádraží denně lemují nahodile rozprostřené odpadky. Po těch letech jsem nabyl pocitu, že správný milovický odpadkový koš má stát vzhůru nohama. Čistá příroda je nudná. Prostě to tak je a jistá lobbistická a pilná skupina nedopustí, aby si kolemjdoucí mysleli něco jiného. Klasická ukázka důsledné výchovy příkladem. Exampli trahunt. Možná to je i forma třídního boje; svinčíkem přinutit těch 7 % milovických obyvatel, kteří působí na low-endovou sociální skupinu jako nechtěná zlovolná pořádkumilovná elita, k odstěhování. Co by tomu řekl Karel Marx? A co Ferda Mravenec? Lev Davidovič by takovou permanentní odpadkovou revoluci určitě pochválil. (A na stromy navěsil pár boháčů náhodně vytažených z kolemjedoucích, dráždivě nových a drahých aut.) Poslední měsíce tu pestrou svinčíkovou výzdobu už ani nevnímám a žiju s pocitem, že tak je to normální.

Ale jednoho dne mi mělo být vše důstojně připomenuto. Přesycen smyslnými představami o novém i-phone, který zlehka dráždím na dotykovém displeji jako šíji Rebeccy Romijn, vlekl jsem se od nádraží a na nepochopitelně vyčistěném „Leninově plácku“ vedle rozpadajícího se kulturáku stál sokl a na něm USO (unidentified standing object). Po bližším ohledání jsem se dopátral, že ono USO je SS-1C SCUD B. Tedy vlastně ne celé ale jenom nějaká ohlodaná část. Z mého pohledu odpadek, kus šrotu. A pak jsem prozřel a pochopil tu skvělou metaforu – statně vyhlížející odpadek byl vražen na piedestal a povýšen na památník. Milovice tedy musí být záměrně budovaným skanzenem svinčíku a nepořádku. S vlastním monumentem. No skvělé! Atraktivita smetiště jako místa trvalého bydliště je však z mého pohledu sporná.

Robert Gorc z Gorců,
dobrovolný sociálně-smetišťový experimentátor